Od počátku roku 2011 čelí nemocniční lékaři nebývalé mediální kampani, která způsobila pravděpodobnou ztrátu podpory veřejnosti akci Lékařského odborového klubu Děkujeme – odcházíme (D-O). Mediální prostor je přeplněn polopravdami, mýty a v některých případech zjevnými účelovými desinformacemi. Člověk nepracující ve zdravotnictví se v tomto informačním chaosu může lehce ztratit a bude těžko hledat pochopení pro lékaře podporující akci D-O. Jako nelékař, ale odborník pracující ve zdravotnictví bych rád čtenářům nabídl vlastní pohled na některé důvody vedoucí lékaře k odchodu.

Hned na počátku předesílám, že akci lékařů D-O podporuji a považuji ji dokonce za jediný možný způsob, jak dosáhnout alespoň částečné změny poměrů ve zdravotnictví. Mezi odcházejícími lékaři mám mnoho přátel a jejich odvahy postavit se bezútěšné situaci v našem zdravotnictví si velice vážím. Tito lidé riskují své kariéry a čelí nevybíravému tlaku ze strany politiků, managmentu nemocnic, médií i neinformované veřejnosti. Rád bych se v tomto textu krátce vyjádřil k některým vybraným tématům, které jsou s akcí D-O spojovány.

Načasování akce

Častou výtkou akci D-O i ze strany některých lékařů je načasování akce. Mnoho lidí se ptá, proč lékaři neprotestovali dříve, zejména v době vlád ČSSD? Pravdou je, že zde proběhlo již několik protestních akcí formou nápisů stávka či pásek na oblečení a to i v době vlád ČSSD. Bohužel byly veřejností i médii ignorovány (o politicích nemluvě), protože praktický dopad byl nulový a „stávkující“ lékaři dále normálně poskytovali péči v plném rozsahu. K načasování akce přispělo několik aspektů:

Generační

Dorůstá generace lékařů, kteří se nechtějí spokojit s podprůměrnými platy a slovy o poslání, či postoji některých starších kolegů, že oni to měli ještě složitější. Starší kolegové nemohli cestovat (v 80 letech a dříve), později byli přijímáni do nemocnic na úvazek 0,025 s povinností sloužit plný úvazek, aby se mohli věnovat vědecké práci (v 90 letech). Všichni společně poslouchali 20 let ujišťování, že platy se jim jednoho dne zvednou, prozatím musí počkat na reformy. Dnešní generace třicátníků je plně kvalifikovaná, atestovaná, často se zahraničními zkušenostmi a perspektiva v jejich oboru je taková, že jejich základní plat po atestaci je průměrně 25 tisíc za plný úvazek. Do budoucna se mohou dostat až téměř k 30 tisícům během dalších dvaceti let. Tito lékaři nejčastěji odcházejí do ciziny a jsou nedostatkovým zbožím již teď.

Vývojová

Nejen, že se situace nemocničních lékařů nezlepšuje, ale zejména pro mladé lékaře se významně zhoršuje. Pod vedením bývalé náměstkyně Hellerové byl zcela destruován vzdělávací systém lékařů, který se stal absurdním obsahově a neúnosným finančně. O tomto tématu již bylo napsáno mnoho, základním kamenem úrazu jsou předražené povinné kurzy a tzv. stabilizační dohody, které byly uzavírány s lékaři v předatestační přípravě a ve kterých se lékař zavazuje, že bude pracovat celkem nejméně 10 let na jednom místě a na oplátku mu bude financována a umožněna povinná předatestační příprava.

Finanční

Na počátku se akce D-O mezi lékaři nesetkávala s přílišnou pozorností, destrukce platových tabulek ve zdravotnictví a praktické minimálně desetiprocentní snížení již tak dlouhodobě mizerných platů, deklarovaná v roce 2010, pomohla lékaře zradikalizovat.

Nadprůměrné platy lékařů

V médiích se neustále objevuje informace o průměrných platech ve zdravotnictví. Protože lékařské tabulky jsou shodné s tabulkami, podle kterých jsou placeni i psychologové, mám poměrně přesné informace o platech svých kolegů. Nástupní plat je v Praze kolem 17 tisíc Kč za plný úvazek, po atestaci cca 25 tisíc u lékařů (psychologové jsou cca o 1 tisíc na počátku a 2 tisíce po atestaci níže). Jak je tedy vysvětlitelný rozdíl mezi udávanými tabulkovými platy a průměrnými?

Přesčasy

Lékaři si od jisté doby mohou přivydělat přesčasovou prací, kterou jim nabízí nemocnice, obvykle na zvláštní dohodu, aby se mohly porušovat předpisy o maximu přesčasových hodin pro jednotlivce. Tyto přesčasy mohou plat poměrně významně zvednout. Počítat je do průměrné mzdy je však nesmysl. Psychologové přesčasy neslouží, a tak si přivydělávají přednáškami, vlastní soukromou praxí apod. Nikoho však nenapadne počítat tyto vedlejší příjmy do svého průměrného platu v nemocnici.

Disproporce

Některé lukrativní odbornosti, zejména ambulantní části navazující na lůžkovou péči, mají průměrné platy významně vyšší a tak zvyšují průměr v nemocnicích. Stejně tak někteří primáři či přednostové. Tyto platy jsou naprosto adekvátní, nebo spíše podhodnocené vzhledem k odbornosti těchto pracovníků, přesto mohou být proti platům běžných lékařů ve značné disproporci a zvyšovat tak významně průměrný plat oddělení i nemocnice.

Způsob výpočtu

Do průměrných platů se počítají veškeré příjmy lékařů včetně přesčasů, klinických studií apod. Dále například na některých pracovištích uměle zvyšují průměrný plat částečné úvazky některých lékařů, které se započítávají pro účely výpočtu průměru jako celé. Například pokud má starší kvalifikovaný lékař úvazek 0,1 na oddělení a dostává za něj reálně 10 tisíc, do průměrné mzdy se započítá plat při hypotetickém úvazku 1,0, tedy 100 tisíc.

Počty lékařů

S průběhem akce D-O dochází ke zvyšování průměrného počtu lékařů v nemocnicích, alespoň podle čísel ministerstva zdravotnictví. Původně udávané číslo cca 12 tisíc narostlo až na od ledna prezentované číslo 20 tisíc. Protože jsou počty lékařů udávány v úvazcích, lze skutečný počet lékařů pouze odhadovat. V tomto smyslu je nutné si uvědomit, že 3800 lékařů odchází z drtivé většiny z lůžkových oddělení, kde je počet úvazků cca 10 tisíc v roce 2009. Počty ministerstva naposledy zřejmě neúmyslně zpochybnila ředitelka VFN Jurásková, která udává, že průměrně vycházejí minimálně 3 sestry na 1 nemocničního lékaře a sester je v nemocnicích cca 37 tisíc.

Odcházejí „Cvachové“?

Nejméně polovina odcházejících lékařů je v nejlepších produktivních letech, tedy mezi 30 a 40 lety. Tito lékaři jsou páteří většiny oddělení a bez nich se péče v nemocnicích dlouhodobě nedá udržet. S akcí souhlasí drtivá většina jejich generačních souputníků, ale i lékařů jiných generací, kteří v nemocnicích z různých důvodů zůstali. Často kvůli nátlaku ze strany nadřízených a managmentu nemocnic. Akci podporuje většina odborných společností, většina akademických senátů lékařských fakult, většina profesorů a docentů. Přesto je v médiích opakovaně poskytován prostor převážně několika vybraným odpůrcům, kteří se proti akci vymezují.

Jak to bude s péčí po 1.3.?

Každému odborníkovi ve zdravotnictví je jasné, že pokud odejde všech 3800 lékařů, kteří podali výpovědi, dojde k naprostému kolapsu zdravotní péče ve většině regionů ČR, ať již ve vybraných oborech (např. porodnictví, neurologie v Praze), nebo v celé akutní i neakutní péči (Vysočina). Navrhované strategie ministerstva jsou stejně pravděpodobné, jako že na hranicích s ČR čekají autobusy plné ukrajinských, rumunských či bulharských lékařů, toužících nahradit naše odcházející odborníky. Navrhované přesuny pacientů autobusy a vrtulníky, záskoky praktiků či ambulantních specialistů v nemocnicích jsou naprosto nesmyslné a nerealizovatelné nápady, které podle mého názoru slouží pouze k odvedení pozornosti a matení veřejnosti. Veřejnost by si měla uvědomit, že pokud lékaři odejdou, dojde k akutnímu ohrožení zdraví a životů všech občanů ČR a zodpovědnost ponesou ti, kteří současnou situaci bagatelizují a svým vyhroceným přístupem a jednáním z pozice síly tuto situaci způsobili. Jako odborník, občan i potenciální pacient doufám, že si to tito přestavitelé uvědomují. Ačkoliv mám ještě v čerstvé paměti vyjádření primátora Němce při pražských povodních, který v situaci, kdy bylo zatopeno metro a povodňová vlna se valila na Prahu, ujišťoval občany slovy:“Situace je naprosto výborná…“

Situace ve zdravotnictví je z pohledu lékařů i pacientů dlouhodobě frustrující. Kvůli systému regulace zdravotní péče ze strany pojišťoven prakticky neexistuje konkurence mezi lékaři a tím se snižuje dostupnost kvalitní lékařské péče pro pacienty. Nemocniční lékaři ve fakultních a krajských nemocnicích jsou posledním článkem řetězu špatně koncipované zdravotní péče v ČR, který je zároveň pod největším tlakem. Akce Děkujeme – odcházíme je výjimečně silným nátlakem na změnu systému zdravotnické péče v ČR, která v současnosti vyhovuje pouze pojišťovnám a zdravotnickým „podnikatelům“. Forma nátlakové akce byla zvolena na hranici etiky, aby dokázala upoutat pozornost veřejnosti, protože je pro mnoho lékařů posledním zoufalým pokusem o změnu. Bohužel, díky postoji politiků, kteří se změně systému směrem k větší otevřenosti pacientům i lékařům brání (a to prakticky napříč politickým spektrem), se původní marketinková nadsázka Náš exodus, Váš exitus může stát mrazivou realitou.

Tomáš Nikolai (psycholog ve zdravotnictví)

P.S. Dnes byl zveřejněn rozhovor s kolegou MUDr. Doležalem, který mnohem lépe než můj text informuje o situaci ve zdravotnictví a vysvětluje motivaci lékařů v akci D-O. Čtenáři jej najdou např. na adrese http://www.tribune.cz/clanek/20981-nikdo-umirat-nebude.