K následujícím řádkům mě inspirovala jedna kniha, kterou jsem právě dočetla a pan Dolejš.

Do této doby jsem si myslela, že pan Dolejš není ani trochu inspirativní a že víra je jasná a nezpochybnitelná věc i pro lidi, kteří věří v tak „racionální“ věc, jakou je komunismus.


Pan Dolejš napsal blog o astrologii.To by nebylo až tak nic zvláštního, no trošku zvláštní to je, ale určitě by mi stačilo napsat mu, že tomu rozumí jako koza petrželi / což jsem udělala a nejsem na to moc pyšná ;-)/ a zapomněla bych na to hned po zaklapnutí noťase. Ale! V diskuzi, které se pan Dolejš účastnil – tady ho musím pochválit – napsal jednu větu, která ve mně způsobila nějakou chemickou reakci, či co…Nemohla jsem na ni zapomenout, pořád se mi vracela a musela jsem o ní přemýšlet. Pan Dolejš si jistě ani nevšiml, že by napsal něco závažného a snad to tak ani nemyslel /doufám, že to tak nemyslel/…


Byla to tato věta: „ano, dovolávám se rozumu, nemyslím, že víra je fyziologicky či jinak nutná…“


Abyste rozuměli, jsem velmi racionální člověk, snažím se používat rozum, seč mi mé omezené možnosti stačí, miluju logiku /a miluju Hercula Poirota ;-)/, jsem nadšená z přírodních a jiných zákonů, neboť to znamená, že se mohu na něco spolehnout, je skvělé, že vědci zjistili, co s ropou, jak přenášet neviditelné vlny, jak létat, jak funguje lidské tělo a jak ho opravit. Čím ale více používám rozum a výsledky vědeckých prací, tím více mám pocit, že musí být něco víc. Že když existuje ZJEVNÉ, musí – a to zcela LOGICKY – existovat SKRYTÉ. Že je to jako s člověkem: to zjevné je tělo, které umíme rozpitvat, popsat, zjistit všechny chemické reakce a dokážeme s velkou pravděpodobností předpovědět, jak bude reagovat, a to skryté je duše, kterou přes všechnu snahu nelze vědecky uchopit, a která přesto, že o její existenci není racionální důkaz, dokáže tělo ovlivňovat a ovládat.

Problém nastává ve chvíli, kdy se SKRYTÉ pokusíme zkoumat metodami, kterými zkoumáme ZJEVNÉ. Je to jako bychom se přístrojem na měření vlhkosti pokoušeli změřit čas. Při tomto pokusu bychom zcela jistě dospěli k názoru – zcela logicky – že jsme použili špatný přístroj, ne k názoru, že čas nelze změřit… A přesto, právě ti, kterým to racionálně a logicky pálí jako málokomu, založí spolek, kde se s buldočí vytrvalostí pokoušejí změřit SKRYTÉ podle měřítek ZJEVNÉHO…A jsou při všem svém rozumu přesvědčeni, že jiná měřítka neexistují.

Zdá se, že oním důležitým měřítkem je víra. Možná také vstupenkou do světa SKRYTÉHO. Do světa, kde fungují jiné zákony, kde i čas neznamená to, co znamená v paralelním světě ZJEVNÉHO. Pokud věříte ve SKRYTÉ, otevírá se před vámi prostor mnohem větší, než je ten ZJEVNÝ. Je to ohromující a zároveň podivně uklidňující. Jako když objevíte poslední dílek puzzle a ten s jemným klapnutím dosedne přesně na místo. Vše má najednou smysl a zjevný řád – dva systémy se prolnou a vytvoří perfektně fungující hybrid…

Po mnoha logických úvahách jsem dospěla k názoru, že víra je pro mě důležitá – nevím, jestli fyziologicky, ale prostě důležitá. Věřím, že ne vše můžeme pochopit systémem ZJEVNÉHO. Věřím, že svět SKRYTÉHO je hybnou silou celého vesmíru. Důkaz ale samozřejmě nemám ;-)

Úplně na konci svého těžkého povídání se vrátím ke knize, o které jsem se zmínila na začátku. Je to kniha Pí a jeho život a tento kratičký úryvek bych ráda věnovala panu Dolejšovi a celému Českému klubu skeptiků:

„ Nerad to říkám tak bez obalu, nechceme se vás dotknout, snad opravdu nečekáte, že vám budeme věřit?... Takové věci neexistují.“

„To říkáte jen proto, že jste je nikdy neviděl.“

„To je pravda, věříme jen tomu, co vidíme.“

„To věřil i Kolumbus. Co děláte, když zhasne světlo?“

;-)

Sára Brunerová - Anuszka