Po sedmi letech od schválení předcházející Bezpečnostní strategie ČR se připravuje její další, již čtvrtá aktualizovaná verze. Vládní úředníci a bezpečnostní experti diskutují o její podobě, včetně výčtů hrozeb na které by měla být naše země připravena. Není jich málo, patří sem např. terorismus, organizovaný zločin , šíření zbraní hromadného ničení, kybernetické útoky nebo přerušení dodávek strategických surovin nebo energie. Hledá se co nejlepší způsob jak účinně těmto hrozbám čelit.

Život v Česku je ale v dnešní době plný překvapení. Začíná eskalovat hrozba, která má sociální a ekonomické příčiny – vzpoura nemalé části lékařů. Do věci se vložil i ministr vnitra Radek John konstatováním, že z jeho pohledu se jedná o situaci, která by mohla „ohrozit životy a zdraví občanů ČR“. Stojí za pozornost, že zároveň řekl, že zatím není nutné vyhlásit krizový stav. Občané vystaveni zprávám o možném kolapsu českého zdravotnictví ale mohou pociťovat reálné nebezpečí.

Ti, kteří zodpovídají za přípravu české bezpečnostní strategie tak mají svým způsobem unikátní příležitost sledovat jak jeden dlouhodobě neřešený sociální a ekonomický problém, navíc umocňovaný nikoliv přílišnou schopností stávající vládní koalice ho řešit, přerůstá v bezpečnostní hrozbu dotýkající se fakticky všech občanů. Celá situace ale může mít jedno pozitivum. Vzpoura lidí, kteří se ve společnosti těší neobyčejné společenské vážnosti snad může otevřít otázku potřeby skutečného strategického vládnutí v naší zemi, kdy se nevládne s perspektivou jednoho volebního období, ale s mnohem delším časovým horizontem, kdy se detailně a odborně diskutuje bez časového presu a kontaminace lobbyistickými tlaky o sociálních, ekonomických a politických dopadech přijímaných rozhodnutí a reforem.

Mělo by se to týkat i připravované penzijní a zdravotní reformy, které mají také co dělat s naší budoucí bezpečností. Je legitimní se ptát, zda jejich připravovaná podoba nepovede k větší atomizaci společnosti na chudé a bohaté a dalšímu oslabování společenské soudržnosti. Nemohlo by za této situace dojít třeba k nárůstu kriminality, kterou by policie nemusela zvládat? V takové společnosti bychom možná museli platit nejen soukromým penzijním fondům za to, abychom se dočkali (nejisté) penze, ale i soukromým bezpečnostním službám za zajišťování své bezpečnosti. Vůle občanů k obraně a ochraně země by pak mohla být velmi slabá. Jistě nepříliš povzbudivá perspektiva pro příští léta i desetiletí, kdy budeme muset stále čelit nestabilnímu bezpečnostnímu prostředí v Evropě i okolo ní. Egypt těchto dní to potvrzuje.

Miloš Balabán
autor vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK