Na dnešním slavnostním otevření Národního technického muzea se očekávalo kolem čtyř set významných hostů. Počínaje prezidentem republiky Václavem Klausem, přes resortní ministry, poslance a konče dalšími osobnostmi našeho kulturního a společenského života.

Ovšem pro významné dárce, kteří pomohli doplnit a rozšířit sbírky muzea hodnotnými dokumenty či sbírkovými předměty, nové vedení pozvánky již nemělo. Už je totiž nepotřebuje, své materiály již přeci poskytli. Přitom řada z nich by si ráda své mnohdy celoživotní dílo připomněla zvláště při příležitosti znovuotevření muzea. Možnost vidět v nově otevřených expozicích aspoň ukázku ze svých soukromých sbírek a za účasti vážených hostů se už nebude opakovat.

Jsem bývalý námořní důstojník, pronásledovaný za totality a postižený zákazem výkonu povolání. Místo po světových mořích a oceánech jsem brouzdal v 80. letech po knihovnách, archivech i antikvariátech u nás i sousedním Polsku, kde jsem dříve vystudoval námořní školu. Můj Námořní archiv shromáždil velké množství knih o mořeplavbě, tisíce fotografií lodí z celého světa a dalších dokumentů od významných rejdařství a loděnic. Celou kolekci získalo NTM v polovině 90. let, kdy plně naložena Avie s několikatunovým nákladem zamířila z Prahy do depozitáře v Čelákovicích.

Žijících dárců velkých specializovaných sbírek, které se staly součástí fondu Národního technického muzea, již mnoho nebude. V době, kdy vznikají např. různá soukromá muzea dopravních prostředků a do sběratelství vstupují investoři, se už dárcovství ani příliš nepěstuje. A pokud se státní instituce, jako třeba v tomto případě NTM, budou ke svým donorům chovat takto přezíravě, nebudou mít ostatní sběratelé a badatelé zájem své cenné sbírky jim vůbec nabídnout.

Evžen Škňouřil