Je mi jasné, že analýzu pana Vlka jen těžko mohu překonat (viz jeho text uveřejněný v blogu profesora Václava Hořejšího: Děkujeme, odcházíme: Vlk komentuje vítěze a poražené. Všechny jeho závěry jsou logické a nebylo by třeba k nim nic dodávat, pokud…

…pokud bychom přistoupili na fakt, že svět funguje pouze podle jeho optiky. Optiky rozdělení na vlevo a vpravo- což je jistě jedna ze základních možností – pokud by ale jeho vpravo neznamenalo superaroganci, neschopnost, zlý úmysl, zloděje, Jidáše apod. a vlevo zase upřímný úmysl, starost o bezmocné a slabé, průhlednost, solidarita a kompetence…

/je to trochu nadnesené- i pan Vlk už mi dokázal, že vidí v levých řadách i výjimky/

Ještě před svým textem k argumentům pana Vlka bych chtěla říct, že si myslím a pevně věřím, že na bilancování je příliš brzy. Takhle to přece nemohlo skončit…více o tom snad níže :-) /to jsem se naučila od pana Vlka a Šeherezády – tady nemyslím ten seriál/

Kapitola první: Co vidím jinak:

Vláda není vítěz. V době, kdy si proti sobě postavila velkou škrty postiženou masu /ať už jsou závěry této masy oprávněné, či nikoli/, byla jasně vidět její bezradnost – to, v čem pan Vlk vidí spekulaci a kalkul, tam já vidím naprostou nepřipravenost na takto organizovanou sílu. Zaujala v té chvíli pozici mrtvého brouka a pokusila se nechat situaci vyhnít. Občas sice otevřela oko a řekla něco o připravované reformě a vyděračích, ale v podstatě vydržela v nehybnosti až do samé krajnosti, až když už bylo třeba alespoň něco udělat – došlo ke kompromisu. V očích svých přívrženců se dopustila slabošství, v očích přívrženců doktorů je odrbala a oslabila jejich kredit u veřejnosti smrsknutím výsledku jen na pár tisícovek k platu.

Obě strany jim to pravděpodobně spočítají u voleb – holá existence není určitě to, co vítěz očekává.

To, že doktorům nepřidali víc, jen přivedlo „velké oko“ na stopu, že jediná opravdu ovlivnitelná pojišťovna, která by doktorům mohla na jejich příkaz peníze vydat, je patrně na mizině – jsem zvědavá, za jak dlouho to bude kolovat v médiích jako velká kauza – zatím jsme se spokojili s tím, že pan ministr „neví“, kolik v rezervním fondu VZP je přesně peněz…

Myslím, že tohle si taky žádný vítěz nepřeje – tohle by totiž mohlo znamenat opravdu velký problém…

Přidat na stranu vah vítěze paní Juráskovou vypadá jen na nedostatek dalších příznaků vítězství…

U argumentu, že vítězstvím je, že vláda nebude muset narušit tok peněz do černých farmaprůmyslových děr a kamarádíčků, se chci vrátit ke zmínce, že na bilancování je příliš brzy. Pokud se totiž nechali lékaři ukolébat těmi pár tisícovkami a nebudou tento tok narušovat důslednou akcí na své úrovni, nemá vláda žádnou motivaci do „fungujícího“ systému penězotoků zasahovat – pokud tady nebude protestní akce důsledná, bylo těch několik měsíců zcela zbytečných a odbory se staly pouhým vymahačem platu privilegované skupiny…

Myslím, že se pan Vlk mýlí i v motivaci jednání prezidenta Klause. Nemyslím, že by se teď zajímal o to, jak si zajistit kariéru po skončení jeho funkčního období. Sleduji ho opravdu těch 20 let a vždy si byl sám sebou naprosto jistý. Jeho jistota – tak neotřesitelná, že jeho nepřátelům vstávají všechny chlupy – je přesně to, proč si myslím, že si on sám myslí, že se již dostal do takové pozice, která spekulace a motivy jednání takového typu, vylučují. Říká si, co chce, kdy chce a se svým pověstným úsměvem jen sleduje, jak ti „dole“ ví, co tím myslel. Pokud bude moci ODS spasit, tak to udělá, pokud nebude zájem, spasí někoho jiného :-) Říkat něco o tom, k čemu se chystá v roce 2013, je myslím předčasné…

Nesouhlasím ani s tím, že ministr John přišel k nějaké páce, kterou ukočíruje policisty a hasiče. Jeho mnohem větší zbraní je, že se na hasiče ani policistu nemusí studovat medicína.
Ale uvidíme…

Také nesouhlasím se souvislostí akce lékařů a výčtem pana Vlka o dopadech na pacienta – reforma zdravotnictví je nezbytně nutná a o omezení lůžek nemluví pouze pravice – už je delší dobu jisté, že si nemocnice lůžka vydržují jako nepřetržitý přísun peněz z pojištění – dochází až k tak paradoxním situacím, kdy jsou přijímání na lůžka i pacienti, u kterých to není nutné…přehodnocení fungování celého systému a stanovení standardů jsou kroky, kterým se nevyhnul ani nejlevější ministr. Teprve, až bude koncepce opravdu hotová, pak budeme moci kompetentně hovořit o dopadech na pacienta.

Kapitola druhá: Co vidím podobně

Není toho mnoho, takže vlastně jen krátce – souhlasím s tím, že pan Kalousek je tím černým vzadu, který se dobře bavil. Svým mlčením a nevstupování vytěžil ze své situace úplné maximum, na druhou stranu to není nic k odsouzení – jen mnohé z nás ještě víc naštval tím, že zřejmě bude inteligentnější než mnozí jeho kolegové

Lékaři patří mezi nevítěze – protože se zdá, že to skončilo podivnou plichtou. Záleží však teď na nich, s čím se spokojí. V ruce mají stále silnou zbraň, ověřili si, že mají poziční sílu. Bude zajímavé, jestli ji opravdu i dále využijí k prosazování svých původních požadavků.


Shrnutí:

Když to shrnu a pokusím se přece jenom o bilanci tak: sami lékaři tvrdí, že jsou nespokojeni cca 20 let – to znamená, že jejich bolístky nevyřešila ani levicová vláda – škoda, že se nikdy nedozvíme, jak by vše dopadlo, kdyby byl u vesla pan Rath :-)

Na druhou stranu období pravicových vlád je velmi vhodná doba pro zintenzivnění činnosti levicových odborů – možnost radikálního vyhranění přináší vyšší možnost /paradoxně/ prosazení alespoň dílčích požadavků /společný nepřítel sjednocuje a dodává odvahy/ - období „jejich vlády“ je období klidu a pochopení a také zřejmě strpení, protože „by to pro nás jistě udělali, kdyby mohli“.

Od roku 2006 odbory nabíraly sílu, kterou na chvilinku zastavila úřednická vláda – po té přece odbory nemohly v podstatě nic chtít – aby udeřily v nejbližší možné době. Co na tom, že doba nebyla nejvhodnější – vhodnější už by třeba nemusela přijít :-)

Tady bych to tedy neházela pouze na nynější pravicovou vládu a její neschopnost, ale přihlížím i k časové souhře a souvztažnosti s pravidly fungování společnosti. Některé věci se prostě stanou nevyhnutelnými bez ohledu na skutečnost. Až následný vývoj ukáže, nakolik to byl tlak ze strany lékařů a nakolik neschopnost vlády, které zapříčinily půl roku setrvání v nehybném stavu…

Nicméně oběma stranám držím palce, aby z této situace vyšly se ctí.

Nevidím to tedy tak radikálně jako pan Vlk a doufám, že se na mě nebude příliš zlobit, že jsem se inspirovala jeho článkem.

S úctou k panu Vlkovi i dalším Sára Brunerová - Anuszka