Nepovyšuji se, ale prostě nesleduji TV seriály, které jsou určeny dospívající mládeži a když se již na ně dívám, často skrývám hlavu v dlaních, protože nemohu vydržet trapnost některých momentů.

Přesto jsem se nyní stal v posledních kolech divákem pořadu „Superstar“, a to díky Michalu Šepsovi. TV nám zde dokonale ukazuje jak masovost, schematičnost a dogma naší společnosti stojí proti originalitě a jedinečnosti osobnosti, jak ji tlačí ke svým život umrtvujícím normám a pohledům.

Proboha, proč by měl například být zván spisovatelem jen ten, kdo dovede napsat crazy komedii, tragický román, psychologické drama, detektivku či scénář k filmu? Kdo by toto dovedl, nebyl by pak ničím, než průměrným průměrem všech žánrů, nebyl by neopakovatelným Dostojevským ani Švandrlíkem, Balzakem ani Chestertonem. A co třeba doktor, ten by měl být dobrým gynekologem, kardiologem i chirurgem?

Pořad „Superstar“ (nejen příšerný, ale dokonce zavádějící název) nám ukazuje, jaké násilí se děje na opravdové osobnosti, zde representované Michalem Šepsem, když je nucena se vtěsnat do násilně vyžadované všestrannosti a průměrnosti a tím potlačit sama sebe.

Paralela s nedávným ideálem a stylem komunistické výchovy, je pro mne neodbytná. Proto volám: Ať žije Michal ŠEPS – ať žije v něm jeho originalita, ať si ji ubrání proti mašinerii podobných schematických pořadů, ať se jim nepřizpůsobuje, ať zůstane svůj. Michale, kašli jim na jejich ABBU, zazpívej nám své reggae na rozloučenou a jdi!

Ivan Pavlíček