Na základě povolení ministra financí ČSR uzavřelo roku 1924 město Karlovy Vary zahraniční zápůjčku, a to za účelem úhrady obecních dluhů, k úhradě schodku v mimořádném rozpočtu roku 1923 a k financování investic.

Celkem bylo emitováno 1,5 mil $ dluhopisů v kusech po 1000 a 500 $ s 8% úrokovou sazbou. Tato sazba byla neobvykle vysoká – běžně se úroková sazba zápůjček pohybovala okolo 4 až 6%, jen Velká Praha si dovolila zahraniční zápůjčku s úrokovou sazbou 7,5%.
Zápůjčka byla splatná nejpozději 1.1.1954. Přitom do 1.1.1934 mohla být zápůjčka splatná pouze jmenovitou hodnotou pomocí umořovacího fondu nebo volným nákupem na trhu. Po tomto datu mohl být splacen celý zbytek zápůjčky.

Zápůjčka měla ve smlouvě vyhraženo právo zajištění hypotékou na nemovitostech Karlových Varů, to však nebylo provedeno.

Zápůjčku administrovala firma Central Union Trust Company v New Yorku, a ta předala Karlovým Varům částku 1,236 mil. $.

Až potud je vše jasné.

Prvním problémem je, že velmi brzy došlo k výrazné diferenci mezi nominální hodnotou dluhopisu a jeho tržní hodnotou. Zápůjčka byla kotována na burze v New Yorku a již v roce 1935 došlo k poklesu tržní hodnoty dluhopisu na 35 až 45% hodnoty nominální a z této rány se půjčka díky následujícím politickým událostem (okupace, válka, nástup komunistů) už nikdy nevzpamatovala. V současné době již kotována není, takže její současná tržní cena není známa.

Druhým problémem je, že zápůjčka byla vypsaná v „zlatých dolarech“. Ale po opuštění zlatého standardu a zrušení zlaté doložky v USA po velké krizi bylo přistoupeno na to, že zápůjčka bude honorována v „papírových dolarech“, a to od roku 1933. Tento postup byl zcela obvyklý i u jiných půjček ve „zlaté měně“.

Z tohoto důvodu je tvrzení pana Fagana, na které přistoupili někteří naši „ekonomové“, že hodnota dluhopisů má být poměřována cenou zlata, při nejmenším zábavné. Pan Fagan totiž tímto přepočtem požaduje za jeden dluhopis v nominální hodnotě 1000 $ celkem 920.028 $.

Třetím problémem je, že část dluhopisů byla od roku 1934 postupně splácena. V roce 1946 převzal záruku za zaplacení stát, úroková sazba byla snížena na 4% doba splatnosti prodloužena do roku 1966. Zároveň byla vyhlášena registrace majitelů dluhopisů k uplatňování jejich nároků. V roce 1984 bylo v souvislosti s navrácením československého zlata zadržovaného v USA podepsáno s četnými zahraničními majiteli dluhopisů memorandum o zaplacení neuhrazených dluhopisů a provedeno vyrovnání.

Přesto není v tomto případě pozice ČR, pokud bude uplatněn nárok u amerických soudů, nijak jednoduchá. V každém případě jsou Karlovy Vary patrně z obliga.

Antonín Hrbek