Na co má vlastně člověk právo a co naopak nemůže odmítnout, když se - ať už nedopatřením či proto, že porušil zákon - ocitne v rukou policistů? Co smí a nesmí zadržený, co zatčený či ten, na koho soudce uvalí vazbu? Na tyto otázky odpovídá další článek, který zaslal pan Petr Hemmr.

Pan Hemmr (47 let) působil před listopadem 1989 jako vyšetřovatel se zaměřením na násilí (vraždy, loupeže, znásilnění, ublížení na zdraví, mimořádné události - např. Stavby se zraněním). V roce 1988 si dokončil vzdělání na právnické fakultě, v roce 1991 pak začal pracovat u soukromé firmy.

Libor Stejskal, editor blogů Aktuálně.cz



Pan Petr Hemmr napsal:

Práva zadrženého, zatčeného, vazebně stíhaného:

Obecně se dá říci, že zadržený (zatčený) je omezen na svobodě ze zákonných důvodů uvedených v §§ 69 , 75 a násl. trestního řádu. V tomto stadiu má právo požádat vyšetřující orgán o cokoliv a nemusí mu být v ničem vyhověno, kromě osobních potřeb a takového zacházení, aby nebyla zbytečně a neodůvodněně pošlapána jeho důstojnost. Například může být připoután k pevné překážce, nemusí mu být dovoleno se posadit a podobně.

Jediné, na co má právo dle zákona, je předstoupit před soudce nejpozději do 24 hodin, aby rozhodl, zda jej vezme do vazby či nikoliv, a má právo na obhájce, stejně tak jako s ním i beze svědků mluvit po čas, který určí vyšetřující orgán. Pokud není rozhodnuto do 48 hodin o jeho vazbě, musí být propuštěn, a pokud je v delší době předveden před soudce, ten jej bez okolků propustí právě kvůli překročené lhůtě.

Zadržený, zatčený či vzatý do vazby je povinen se podrobit osobní prohlídce, jeho osobní věci jsou mu zabaveny a je o nich udělán soupis, který musí zadržený podepsat jako správný. Tyto věci dostane zpět až při propuštění. Každý má právo na to, aby osobní prohlídku provedla osoba stejného pohlaví. Zadrženému může být nařízeno, aby se svlékl do naha a dřepoval, tyto úkony musí strpět, stejně jako nařízenou lékařskou prohlídku.

Pokud je obviněný (nikdo jiný než obviněný to být nemůže) vzat do vazby ve smyslu § 67 a násl. trestního řádu, řídí se řádem vazební věznice a právo má pouze na hygienické úkony a hodinovou procházku po nádvoří denně. Dále má podle zákona nezadatelné právo na obhájce, se kterým může mluvit kdykoliv, samozřejmě podle řádu věznice. Nemá automatický nárok na návštěvy, povoluje je orgán, který vede v tu chvíli řízení, a nemusí je povolit vůbec.

Dále může psát příbuzným nebo kamarádům, všechny dopisy v průběhu vazby procházejí cenzurou orgánu, který v tu dobu vede vyšetřování. Dále si může obviněný stěžovat v podstatě na cokoliv, pokud se to netýká trestního řízení, rozhoduje vedení věznice, pokud se to týká trestního stíhání, rozhoduje státní zástupce nebo soudce.

Vazebně stíhaný si může kdykoliv sám nebo prostřednictvím svého obhájce podat žádost o propuštění z vazby, má-li za to, že důvody vazby pominuly. O propuštění rozhoduje státní zástupce nebo soudce. Pokud je žádost zamítnuta, může tak opakovaně učinit až po 14 dnech.

Pominou-li důvody vazby nebo je-li složena kauce vyměřená soudcem, je bez prodlení obviněný propuštěn na svobodu.

Doba strávená ve vazbě je započítána do případného výkonu trestu, tedy odčítá se z celkové doby výkonu trestu.

Závěrem lze říct, že zadržený či vzatý do vazby nemá nic moc práva, ale spíš samé povinnosti, související s řádem věznice. Jeho osobní práva, zaručená ústavou, jsou právě vazbou či zadržením ze zákonných důvodů omezena.