Velmi si vážím článků v médiích, které se věnují problémům řadových občanů s věřiteli a exekutory.

Myslím, že pomoci by mohly i samy soudy, protože např.podle § 3, odst.2) „Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.“

Není v rozporu s tímto ustanovením, že v praxi mnozí věřitelé či inkasní společnosti dlužníkovi nezasílají žádné upomínky ani se jinak nesnaží navázat s ním kontakt a dohodnout se na úhradě tzv.bagatelní pohledávky? Místo toho buď co nejdéle mlčky vyčkávají nebo naopak hned podávají návrh na elektronický platební rozkaz. Vždyť podle učebnic práva má být tato snaha odstranit spor především dohodou vyjádřením „zásady prevence“, která má prolínat celým naším právním řádem.

Dále stojí za povšimnutí, že dlužník mívá s původním věřitelem uzavřenou smlouvu včetně tzv.obchodních podmínek, ve kterých bývá uveden postup v případě prodlení s placením buď pravidelné zálohy nebo jednorázového nedoplatku, nebo se strany zavazují, že případný spor bude předán soudu. Není v rozporu s těmito podmínkami, že původní věřitel nevyužije žádnou z možností, které v podmínkách uvedl, tj. nepřevede nedoplatek do další platby, nevyžaduje procenta a poplatek z prodlení stanovené nařízením vlády (č.163/2005 Sb.), neodpojí dodávku energie ani spor nepředá soudu, jak se sám původně zavázal? Místo toho postoupí pohledávku inkasní společnosti.

Občanský zákoník o postoupení pohledávky mimo jiné stanoví v § 525 odst.2): „Nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem.“ Není postoupení pohledávky neplatné v případě, že se původní věřitel neřídil podle dohodnutých Obchodních podmínek, které prohlašuje za nedílnou součást smlouvy?

Jaký smysl mají vlastně zmíněná ustanovení Občanského zákoníku a k čemu slouží dohodnuté Obchodní podmínky? Jsou to jen bezcenné cáry papíru? Neslouží postupování pohledávek v mnoha případech místo zjednávání spravedlnosti pouze dosahování maximálního zisku pro vymáhací společnosti? Nejedná se pak o zneužívání naší justice k jiným účelům, než k jakým nám má sloužit? Neměly by na to soudy reagovat nějakým účinnějším způsobem?

Jiří Šubrt