Pan Jaroslav Švorčík, častý přispěvatel do diskusí na těchto stránkách, poslal text, o nějž bych se s Vámi rád podělil. A pro nedočkavé hned v úvodu prozradím, že na otázku v titulku si pan Švorčík také odpovídá.

Libor Stejskal, editor blogů

Pan Jaroslav Švorčík napsal:

V demokracii panuje svoboda tisku. Po padesáti letech regulovaného tisku nezbylo mnoho pamětníků svobody slova. Pak panovala další léta hledání a nyní už panuje situace, že si každý víceméně píše co chce a na občanovi je, aby se rozhodl, co bude číst. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme polemizovat, ale to je jediné, co s tím můžeme dělat (jak by řekl klasik Jára Cimrman).

V každé zemi s rozvinutou demokracií to tak funguje. Každý čte noviny, které vyhovují jemu naturelu. Co si budeme povídat, žádná národní specifika neexistují. Všude je nejvíce čtený bulvární tisk, který čtenář zpravidla bere s rezervou. Rozdíl proti naší mediální scéně je v tom, že se v každé zemi ustálil jeden takříkajíc seriózní bulvár, který je občas citován i v seriózních médiích. Ve Velké Británii je to The Sun, v Německu Bild a v Rakousku si nejsem jist, troufal bych si tam zařadit Kurier. Možné v těchto zemích existuje bulvár i hrubšího rázu, ale ten nikdo nebere příliš vážně.

I na našem trhu je tak místo pro jeden "seriózní" bulvár. Teď mluvím o denících, nikoliv o tzv. "společenských magazínech". U nás však trvá již více než rok nenormální situace, že existují tři bulvární deníky na podobné, tedy nevalné úrovni. Noví účastníci na trhu stanovili nově laťku, která je bohužel nižší než v době, kdy kraloval na našem trhu jediný bulvár. Nikdo si netroufá laťku zvednout, neboť by se odsoudil k zániku. Za každým z deníků stojí nadnárodní monopol, který si může dovolit po nějakou dobu titul dotovat, potom však zvyšuje produktivitu práce tím, že zaměstnává horší a tedy levnější novináře.

Kdy tato nenormální situace skončí? Mne osobně by to mohlo být jedno, ale bylo by dobře, aby se to stalo co nejdříve. V rozvinutých demokraciích je totiž dobrý bulvár takovým ventilem, který politická garnitura víceméně podporuje, To proto, že odvádí pozornost občanů na vedlejší kolej, zabývá se skandály celebrit, kterým ta pozornost často vyhovuje. Pokud mluví o politicích, probírá jejich osobní hříšky, zvláště sexuálního rázu. Ty jsou obvykle čtenáři tolerovány. Dokonce i v americké prudérní společnosti prošla Billu Clintonovi jeho nevěra.

Takže si přejme, aby už konečně dva ze zmíněných tří listů zmizely v propadlišti času. Čtenář už nebude prožívat každodenní dilema. Viděl jsem takové zoufalce, kteří kupují všechny tři. Ty tedy lituji.