Dne 11.4.2012 vyšel článek pana exministra Ondřeje Lišky s názvem Německá solární revoluce. Kdy u nás? V článku pan exministr obhajuje OZE(obnovitelné zdroje energie), ale přitom zapomíná zmínit některá důležitá fakta, bez nichž může neinformovaný člověk dojít k závěru, že OZE jsou skvělým a bezchybným řešením budoucnosti.

Již několikrát se i zde, na Aktuálně.cz, vyskytla simulace chování elektrické sítě v hraničních stavech, tedy při plném výkonu FVE a větrných elektráren a při jejich úplném výpadku. Jedna taková simulace se nachází i v textu Až zapřáhneme… Abyste ji nemuseli dlouho hledat, krátce zrekapituluji, v létě při spotřebě 7 500MW výše zmíněné elektrárny produkovaly 18 500MW, přebytek byl 11 000MW, v zimním období, kdy nefoukal vítr a nesvítilo slunce, lidé zatěžovali síť na hodnotu 11500MW, veškeré ostatní možné zdroje (bez jádra a fosilních paliv) nebyly schopné pokrýt tuto spotřebu i se započtením 8 hodin provozu PVE.

Jak je snad každému známo, elektřina musí být produkována v takovém množství, aby spotřeba a výroba byly v rovnováze. Pan Liška se ptá, kdo by zálohoval potenciální jaderné elektrárny, ale zapomíná se ptát, kdo bude zálohovat všechny elektrárny sluneční a větrné? K tomu, aby bylo možné zálohovat síť založenou na obnovitelných zdrojích, musí existovat odpovídající kapacity, jedinou dobře zvládnutou technologií s vysokou účinností je technologie přečerpávacích elektráren, jejich problém tkví ale v tom, že doba jejích provozu je omezená, běžně se pohybuje od 4 do 8 hodin provozu. To je příliš málo na zálohování v zimním období, kdy souhrou nepříznivých jevů může na několik dní být ochromena produkce z FVE a Větru, vzhledem k potenciálnímu přebytku výkonu, který je však jen teoretický, bychom museli vybudovat PVE s výkonem zhruba 10 500MW, abychom byly schopni spotřebovat a uskladnit přebytky výroby v ideálních podmínkách, tedy za větrného a slunečného počasí. Vybudování takovéto záložní kapacity je v současné situaci prakticky nemožné, kvůli protestům ochránců přírody a obyvatel v přilehlém okolí takovéto stavby.

Abych panu exministru Liškovi odpověděl, kdo by zálohoval ony nové jaderné elektrárny, zálohovaly by je ty stejné hydroelektrárny, jaké zálohují elektrickou síť dnes, jelikož bychom vlastně jen vyměnili jeden typ parní elektrárny za druhý. Pokud bych měl zvolit nějaký způsob potenciálního zálohování pro dlouhodobé výpadky JE, nechal bych jednu až dvě velké uhelné elektrárny. Tyto elektrárny by jednak mohly sloužit pro vykrývání nárůstů spotřeby v kratším časovém horizontu a jednak pro překrytí výpadku jaderné elektrárny, pokud by se jednalo o závadu trvalejšího rázu, až do doby, než by byla spuštěna elektrárna jiná, neboť tento proces trvá až několik týdnů.

Pokud bude chtít kdokoliv na světě přejít na energii čistě z obnovitelných zdrojů, pokud se nebude jednat o vodu, nebo biomasu (což je v podstatě objem hmoty živých organismů), bude první muset vyvinout odpovídající technologii pro zálohování. Tato technologie nebude ještě několik let dostupná, proto jsou v současnosti pokusy o větší nasazení některých OZE zbytečně drahý a nebezpečný luxus. Můj osobní názor je, že dříve než budou vyřešeny všechny problémy spojené s OZE bude zvládnuta fúzní energie, která by zajistila lidstvu stabilní a neomezený zdroj energie spojený jen s malými riziky.

Karel Schweitzer