Výstavba našich dálnic je neefektivní a pomalá, také příliš drahá. Ovšem spojení jednotlivých částí republiky pomocí silnic s vyšší přepravní kapacitou, které se zároveň budou vyhýbat sídlům, je naprostou nutností pro budoucí rozvoj. Název R43 jsem zvolil, jelikož se, za svou (ne)existenci trvající již skoro 72 let, stala symbolem.

Na našem území se nachází mnoho více či méně dokončených staveb komunikací dálničního typu, jsou to jakási mementa dob minulých, snů prvorepublikových plánovačů, ale i připomínky okupace během 2. světové války. Krajinou se táhnou stovky kilometrů náspů, ke kterým se přidali další před několika málo lety. Pokud bychom přes sebe položili všechny výhledové mapy komunikací na našem území, získáme poměrně husou síť, která bude podobná té, kterou známe ze západní Evropy. Mnoho z oněch staveb dodnes existuje a bohužel leží ladem, zatímco se hádáme o vedení cest nových.

Při pohledu do cenových normativů (což je něco na způsob ceníků pro odhad ceny stavby) ŘSD zjistíme předpokládané ceny komunikací jednotlivých typů, pro účely tohoto článku jsem vytvořil průměrnou cenu komunikací 1. třídy a komunikací dálničního typu.



Z uvedených dat je patrné, že silnice 1. třídy je asi 2,2x levnější, než dálnice, u mostů je tento poměr 1,8. Za stejnou cenu, za jakou budujeme dálnice, je tedy možné vybudovat zhruba dvojnásobek kilometrů silnice první třídy.

Vzhledem k výše zmíněným faktům se přímo nabízí jedno, řekl bych až elegantní řešení, vybudovat prozatím páteřní komunikace jen v polovičním profilu a druhou polovinu dokončit až později, to by vedlo ke zrychlení stavby a k přesunu tranzitní dopravy mimo obce.

Takovéto řešení by mohlo být uplatněno na mnoha stavbách, jejichž dokončení je nutné pro zlepšení dopravní situace v daném regionu, ale přitom není dost prostředků na dokončení stavby v plném rozsahu. Další výhodou je fakt, že pokud by se využila v historii již rozestavěná trasa, náspy a některé ze staveb, jako jsou například propustky, nebo mosty, by bylo možné využít, to by vedlo k dalšímu snížení nákladů a to jak v případě stavby v polovičním profilu, tak v případě stavby vy plné šíři.

Například na známé R43, která je de facto rozestavěná již od počátku 40. let, stát doposud vlastní značnou část dochovaného profilu, jsou na ní vybudovány propustky a některé z mostů jsou rozestavěné. Jižní část této dálnice byla v 90. letech dokončena jako R52 až k Pohořelicím.

Dokončení rozestavěných silnic v polovičním profilu, ale na tělesech původně určených pro dálnice, by mělo hned několik výhod, jednak by došlo k vyřešení nejdůležitějších spojení, tranzitní doprava by byla vedena mimo obce, křížení by byla mimoúrovňová, což by vedlo ke zlepšení bezpečnosti a v některých úsecích by bylo možné zvýšit nejvyšší povolenou rychlost.

Karel Schweitzer