Tak jsme si zase přečetli, jak je ten český stát zlý a jak ubližuje hodné firmě Diag Human (viz Soud jako fraška). Blogy Jana Urbana už vlastně nejsou blogy, je to krystalické píár (čili PR -public relation, čili ohlupovací propaganda). Pokud tedy zrovna netepe prezidenta Klause, což však nedělá kvůli firemním vztahům k veřejnosti, ale z čiré obsese.

To, že není PR umístěno na stránkách firmy Diag Human, ale na serveru aktuálně.cz, má svůj prostý důvod. V prvním případě by mu nikdo nevěřil. Nejlepší píár je totiž to, které se tváří jako uvěřitelný publicistický text.

Jan Urban se snaží v svém PR-blogu přesvědčit čtenáře, že stát porušuje pravidla mezinárodní arbitráže. To je ovšem lež. Za prvé nejedná se o mezinárodní arbitráž, ale o domácí české rozhodčí řízení, vedené v češtině a podle českých zákonů. Za druhé stát postupuje striktně v souladu se zákonem, jeho právníci jednají možná tvrdě, ale podle pravidel. Na to nebyl Diag Human dříve zvyklý, dříve se totiž jelo podle jeho not.

Kdyby se ale postupovalo podle toho, co doporučuje Jan Urban, musela by být zrušena arbitráž celá. Já bych byl pro všema deseti. Diag Human by se jistě ráda, v zájmu spravedlnosti, vzdala nejen téměř deseti miliard, které se snaží nyní vymoci, ale i cca 327 miliónů korun, které již vyinkasovala od sociálnědemokratické vlády v roce 2003. Jak jsem k tomu došel? Postupuji dle Urbanova návodu:

„Situace, které neodvolatelně a okamžitě diskvalifikují kohokoliv pro funkci rozhodce. Stane se tak vždy, pokud:
1.1. Existuje shoda (identita) mezi stranou sporu a rozhodcem, nebo pokud je rozhodce právním zástupcem subjektu, který je stranou v rozhodčím řízení.
1.2. Rozhodce je manažerem, ředitelem nebo členem dozorčí rady, nebo má podobný kontrolní vliv v jedné ze stran.
1.3. Rozhodce má významný finanční zájem na jedné ze stran nebo na rozhodnutí ve věci.
1.4. Rozhodce pravidelně radí straně, která ho jmenovala, nebo radí s touto stranou spojené entitě, a rozhodce, nebo jeho/její firmy z toho získávají významný finanční příjem.“

Stačí si doplnit osoby a obsazení. Pokud je rozhodce podjatý, musejí pod stůl padnout i rozhodnutí, která učinil a tím i celá dosavadní arbitráž. Já bych vyloučil hned tři rozhodce:

1. JUDr. Zdeněk Rusek – seděl v obou rozhodčích senátech, které přiřkly Diag Human nejprve v roce 2002 cca 327 miliónů (již také firmě vyplacených) a pak v roce 2008 cca 9 miliard korun (o této částce se nyní vede tzv. přezkumné řízení).. V době, kdy se stal rozhodcem, byl vysokým státním úředníkem, konkrétně na ministerstvu obrany (tam, kde shodou okolností tehdy působil Miroslav Kalousek, tehdy KDU-ČSL). Jeho kvalifikace zněla: kamarád tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví Aleše Dvouletého (ODS). Podle Urbanových kritérií by měl být vyloučen, protože působil na ministerstvu a byl tak součástí jedné ze stran (podobná námitka jakou dnes vznáší Urban proti doc. Schwarzovi, ten dokonce ani na žádném ministerstvu není, jenom se zná s Topolánkem). V současnosti je rozhodce Z. Rusek jedním z lidí vyšetřovaných pro korupci na ministerstvu obrany. Dále připomeňme, že působil jako správce konkurzní podstaty jedné firmy, která byla personálně propojena s firmou Diag Human s.r.o. (jedna z odnoží Diag Human) – což je zcela reálný konflikt zájmů a napojení na druhou ze stran – důvod pro vyloučení za arbitráže jako hrom!

2. Ing. Otto Karen - člen bývalého přezkumného senátu nominovaný Diag Human. Kdysi představitel mezinárodního družstevního hnutí. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za ČSSD. Působil ve stejné firmě (Hotel Diplomat Plzeň) jako první ředitel firmy Conneco – předchůdkyně Diag Human a firmy, kde to všechno začalo - dr. Františka Waldhausera – opět jasný důvod pro podjatost.

3. Prof. Květoslav Růžička – předseda rozhodčího senátu, pod jehož vedením arbitři přiřknuli Diag Human oněch cca 9 miliard korun (aktuálně i s úroky to činí přes 10 miliard). Když už skončil svou práci (vydáním nálezu v roce 2008), znovu se jeho jméno objevilo v médiích v souvislosti s exekucí českých obrazů u okresního soudu ve Vídni. Firma Diag Human totiž předložila vídeňskému soudu dokument - právní stanovisko - podepsané prof. Růžičkou, v němž se přiklání na stranu firmy. Takže z toho plyne, že radil a zastával se jedné strany sporu, tedy Diag Human, což je podle Urbanových kritérií u rozhodce nepřípustné (ono je to vážně do nebe volající, aby se arbitr takto zpronevěřil své nezávislosti). Kromě toho se také nedávno záhadně na tři dny ztratil, a pak zase někde na cestě u lesa, desítky kilometrů od domova, našel. Byl děkanem plzeňských práv, musel odstoupit. Od prosince 1983 ho Státní bezpečnost evidovala ve svých seznamech jako důvěrníka s krycím jménem Květa.

Kdyby to myslela firma Diag Human s nestranností rozhodců vážně, kdyby jí skutečně záleželo na férovosti arbitráže, tak by usilovala o její zrušení od samého počátku. Vrátila by 327 miliónů korun a obrátila by se na soud. (Nyní sice u soudů v cizině vymáhá po ČR peníze z arbitráže, která ovšem neskončila, takže vlastně Diag v cizině lže, až se práší, ale to je něco jiného, než nové prošetření celé kauzy a zvážení všech důkazů nezávislým sudem).

Myslíte, že to firma udělá? Ale jděte, kde by na to vzala? Být čestný je drahé. A musíte platit všechny ty „členy mezinárodního právního týmu Diag Human“, mezi nimi i uplakaného píáristu Jana Urbana.

Tomáš Cikrt
www.anikorunu.cz

P.S.: Towit Machinery, ani žádná jiná off shorovka, firmy s nimiž tak rád J. Urban argumentuje, už dva roky v kauze nehrají žádnou roli, poté, co jejich „nároky“ rozhodci zamítli. Do arbitráže se dostaly ne díky státu, ale díky pohledávkám bývalého právníka Diag Human Jiřího Oršuly, který se po první výplatě ze strany státu (ano, oněch 327 miliónů korun) pohádal s majitelem Diag Human o peníze. Je to tedy problém Diag Human, to by si tam hoši měli vyřídit mezi sebou a stát do toho netahat.