Evropa skutečně není v globálním měřítku na odpis jak napsal Jiří Pehe ve svém komentáři pro Právo publikovaném i na Aktuálně.cz (Evropa není na odpis, Právo 26.7.). Politická a ekonomická stabilita, funkční sociální stát, důraz na zajištění čistého životního prostředí a bezpečnost pro téměř 500 milionů občanů dělají z EU atraktivní model. Stále to platí i přes ekonomickou krizi, kterou dnes Evropa prochází. Nesmí se na to zapomínat při srovnávání ekonomického vývoje Evropy s Čínou, Indií a Brazílií. Dokládají to i statistická data.

Podle indexu lidského rozvoje vydávaného OSN k poměření kvality lidského života za pomoci porovnání údajů o chudobě, gramotnosti, vzdělání, střední délky života, porodnosti a dalších faktorů je mezi 42 zeměmi s nejvyšším indexem 23 členských zemí EU. Podle globálního indexu konkurenceschopnosti sestavovaného Světovým ekonomickým fórem je v první desítce šest zemí EU, přičemž jsou to právě země s nejvyspělejšími sociálními systémy a nejvíce sofistikovaným právním i politickým prostředím na světě, které zmiňuje ve svém článku Jiří Pehe: Švédsko (3. místo) Finsko (4.), Německo (6.), Nizozemí (7.), Dánsko (8.) a Velká Británie (10). Pro srovnání je možné uvést, že Čína zaujímá 26., Brazílie 53. a Indie 56. místo.

Významným rysem evropské integrace, který má globální dopady je i vytváření globálních standardů pro výrobu širokého spektra zboží: od automobilů až po dětské hračky. Je to dáno i tím, že EU je největším světovým importérem zboží. Svět je nucen přizpůsobovat se mnohdy velmi striktním evropským normám., což je také projevem vlivu evropské „měkké moci“. Evropa se ale o své bohatství také dokáže dělit - je lídrem v poskytování rozvojové a humanitární pomoci, na které se podílí v celosvětovém měřítku více jak 50%.

Jiří Pehe nastoluje ve svém článku důležitou otázku přizpůsobování Číny, Indie a Brazílie evropským standardům s tím, že v současnosti se tyto země nezabývají nákladnými podružnostmi jako jsou penzijní a sociální systémy, což je základ jejich raketového ekonomického růstu. Podle Pehe ale tak budou muset učinit s ohledem na růst střední třídy. Nepochybuji o tom, že to čínská vláda dobře ví. Jedním z primárních úkolů čínské ekonomiky je ale dnes např. zajištění výživy, lékařské péče, vzdělání a perspektivy důstojného budoucího života pro 100 milionů Číňanů, jejichž denní příjem je dnes 1 dolar.

Není ale zároveň možné zapomínat, že i Čína přispívá k evropské ekonomické a sociální prosperitě. Příkladem může být v tomto směru raketový růst obchodu mezi evropským ekonomickým lídrem - Německem a Čínou: mezi lety 2006 až 2010 došlo k nárůstu německého exportu do Číny o 95 %. Nezapomínejme na to, až budeme příště hodnotit roli Evropy v současném světě.

Miloš Balabán
autor je bezpečnostní analytik