Jak píše Jiří Pehe ve svém blogu Ve sporu o církevní restituce ubrat plyn!, je naprosto v pořádku, ČSSD si za téma krajských voleb zvolila církevní restituce. Dotknou se totiž širokých vrstev obyvatelstva. Jeho kritika razantního vstupu církevních představitelů ale není namístě. Právě naopak. Církevní představitelé dokázali obezřetně pojmenovat velmi nebezpečnou tendenci ve společnosti.

Podstatou prohlášení zástupců církví totiž není kritika toho, že sociální demokraté s navrhovanou podobou restitucí nesouhlasí, nebo že z majetkového narovnání dělají předvolební téma, ale způsob jakým tak činí. Motiv kampaně se může zdát zábavný: modrá ruka daruje církevnímu prelátovi s prstenem na ruce žok peněz, který předtím sebrala „běžným lidem“, reprezentovanými stařenkou a mladou rodinou. Tento motiv je ale ve skutečnosti velmi nebezpečný.

Není ani tak podstatné, nakolik se obrázky podobají těm z období nacismu, nebo komunismu. Nebezpečná je sama myšlenka: spojit nepopulární téma církevních restitucí s neoblíbenými církvemi a vyvolat dojem společného nepřítele, proti kterému je možno obrátit náš hněv: „Vidíte? Nám berou, zatímco jim dávají.“ Takový způsob vedení politického boje skutečně nemá v demokracii co dělat.

Církve nejsou americkým radarem v Brdech. Jsou to společenství věřících – tedy konkrétních lidí. A právě proti věřícím a jejich objektům se v čase ekonomické krize může velmi snadno obrátit zloba „běžných lidí“. Jsou totiž „jiní“. Sám jsem se několikrát stal svědkem situace, kdy některý „hrdina“ narušil bohoslužbu posměšným výkřikem, vhozenou rachejtlí nebo jiným, rádoby zábavným činem. Oblíbenou kratochvíli skinheadů – tedy ničení židovských hřbitovů snad ani nemusím popisovat. Asi takhle „s nadsázkou“ to začínalo i za třetí říše. ČSSD si proto ve své kampani opovážlivě zahrává s emocemi lidí. Tentokrát ale naprosto nepřijatelně vůči menšinové skupině obyvatel. Tady už není mezi rozdíl mezi rachejtlí vhozenou na vietnamské tržiště a tou, které vletěla do kostela.

Ano, mediální experti ČSSD správně vyhodnotili, že neoblíbené církve a církevní restituce jsou ještě lepším terčem ve volební kampani, než poplatky ve zdravotnictví, a že současná kampaň bude mít ve společnosti odezvu. Zaslouží si odměnu za dobrou práci. Ale vedení sociální demokracie nesprávně vyhodnotilo limity demokracie a slušnosti. Proto by se měla chytit za nos a uznat, že to přehnala. Možná by jí to vyneslo více politických bodů, než současné poštvávání proti skupině obyvatel.

Téma církevních restitucí je ovládáno spíše emocemi, než rozumem. Pro dokreslení své myšlenky tedy zkusím malinko pozměnit obsah sdělení. Jak by se asi německá veřejnost tvářila na plakáty SPD, na kterých modrá ruka podávala pytel peněz vypasené řecké ruce, s dodatkem: 800 miliard eur chce CDU/CSU darovat Řekům. Anebo ještě tvrději: jak bychom reagovali my na kampaň pravicové strany, na které by chtivá romská ruka chmatala po pytli peněz se slovy: 39 miliard chce ČSSD darovat pobíračům sociálních dávek?

Připomínám, že se tu nevyjadřuji k církevním restitucím. Názor na restituce ať si každý z vystoupení pánů Duky, Halíka, Zaorálka, nebo paní Procházkové udělá sám. Vyjadřuji se k nevkusné kampani ČSSD, která útočí na jednu společenskou skupinu pod záminkou zisku politických bodů. Tady už je jedno, jestli jsou církevní restituce v pořádku, nebo ne. Stejně jako jestli si Řekové pomoc zaslouží, nebo nezaslouží.

Josef Nerušil