Necelý rok po svržení a likvidaci libyjského diktátora Muammara Kaddáfího byl v libyjském Benghází zabit americký velvyslanec Christopher Stevens. Vede se spor o to, zda se jednalo o cílenou akci islamistické extremistické skupiny Ansar al-Šaría, nebo zda jde o spontánní reakci davu protestujícího proti filmu urážejícího proroka Mohameda, jež vznikl ve Spojených státech. Na cílenou akci ukazuje fakt, že byl dobře organizovaný a že z amerického konzulátu byly zcizeny důležité dokumenty o americké angažovanosti v Libyi.

Každá z verzí událostí ukazuje slabost stávající libyjské vlády, která nekontroluje bezpečnost v zemi. Stát, který nemá monopol na vojenskou moc a sílu není schopen vzdorovat mimořádným událostem a čelit ozbrojeným extremistům, kteří využívají náboženských vášní jako záminku k rozpoutání násilí. Neschopnost zajistit bezpečnost diplomatů a diplomatických misí, ale samozřejmě i všech občanů je přitom jedním z významných rysů, tzv. „zhrouceného státu“, což se promítá i do politického a ekonomického života země.

Opakuje se situace známá z Iráku a Afghánistánu, kde se stejně jako v Libyi přímo vojensky angažovaly Spojené státy a NATO. Irák ani Afghánistán i po dekádě rozsáhlé americké přítomnosti, vojenské a ekonomické pomoci a bohužel i po chybách ve zvolené strategii vůči nim mají mnohé rysy „zhroucených států“ a je velkou neznámou jak se v nich bude vyvíjet politická a bezpečnostní situace po již dokončeném, či plánovaném stažení amerických a aliančních sil. A navíc zde vyvstává i perspektiva dalšího „zhrouceného státu“, kterým může být, či spíše již je Sýrie nacházející se ve víru občanské války.

Západu se dosud nedaří plně eliminovat bezpečnostní hrozby vycházející z tzv. duhy bezpečnostní nestability táhnoucí se od Mali až po Pákistán a Afghánistán. Její existenci přitom znovu připomněly nepokoje vyvolané zmíněným kontroverzním filmem o proroku Mohamedovi.

Poslední události v muslimském světě mohou zároveň zasáhnout do americké předvolební kampaně. Prezident Obama se v ní spíše vyhýbá zahraniční politice, neboť Američané nechtějí příliš slyšet o Iráku, Afghánistánu, Sýrii či Libyi. Teď se to může změnit a Američané mohou žádat od svého prezidenta akci, která by byla odpovědí na útoky na jejich spoluobčany. Ta by ale nemusela dopadnout dobře a prezidenta by stála druhé volební období v Bílém domě, podobně jako prezidenta Cartera před 32 lety po neúspěšné akci na záchranu amerických rukojmí na velvyslanectví USA v Teheránu. Příštích šest týdnů do prezidentské volby tak může být ještě hodně dramatických.

Miloš Balabán
autor je bezpečnostní analytik