Antonín Rašek ve svém článku Co nám hrozí po metanolu, Právo 13.11 připomenul naši společnou studii z roku 2009, která se zabývala tím, co by mohlo nastat v České republice po rozsáhlém výpadku dodávek elektrického proudu tzv. blackoutu.

Naše společnost a občané si možnost vzniku takové situace příliš nepřipouští i přesto, že blackout se stal několikrát realitou jak ve vyspělých, tak i v rozvojových zemích. Stačí připomenout rok 2003, kdy na východním pobřeží Spojených států a Kanady zůstalo bez proudu přes padesát milionů lidí. Indii letos postihly dva obří výpadky elektrického proudu, které zanechaly bez proudu 670 milionů lidí.

Blackout v tomto roce hrozil i Česku. 19. února „přiteklo“ náhle z Německa 2000 MW energie protože se roztočily „větrníky“ na severovýchodu Německa. Jednalo se o dvojnásobek obvyklého množství a provozovatel české přenosové sítě ČEPS musel k odvrácení energetického kolapsu vynaložit veškeré síly, což se i díky kvalitní energetické infrastruktuře podařilo.

V této souvislosti se též ukazuje, že musíme pozorně sledovat a vyhodnocovat velmi ambiciózní proces německé energetické transformace, tzv. Energiewende, neboli přechod německé energetiky k obnovitelným zdrojům energie. Na německé politické scéně se tato transformace považuje za politickou prioritu srovnatelnou s procesem sjednocování Německa po konci studené války.

Německo je ale na začátku tohoto procesu a ten je doprovázen mnoha riziky. Jedním z největších je právě stabilita dodávek z obnovitelných zdrojů energie. Ukázalo se to i na únorové hrozbě blackoutu. Tehdy všechny německé větrné elektrárny dodávaly do sítě neuvěřitelných 22 656 MW výkonu, tedy stejně jako jedenáct temelínských elektráren (!), nicméně jiný den při méně větrném počasí to je pouhých 140 MW.

Energetická bezpečnost se tak i z tohoto důvodu stává v současnosti, možná mnohem více než otázky minulosti, ústředním bodem česko-německých vztahů i proto, že Česko si zvolilo jiný směr energetické politiky. Na rozdíl od Německa počítá s využíváním jaderné energie, která se má do budoucna podílet na energetickém mixu až 50%.
Ale i přesto, že budeme dále navyšovat svoje energetické zdroje, příkladem čehož je plánovaná výstavba 3 a 4 bloku jaderné elektrárny Temelín je třeba počítat s mimořádnými situacemi, které mohou vzniknout kumulací celé řady nepředvídatelných faktorů. Nedávný hurikán Sandy pustošící New York a také doprovázený blackoutem budiž příkladem.
I z těchto důvodů by byla na místě nejen odborná, ale i širší společenská diskuse nad novou Koncepcí ochrany obyvatelstva, která se začíná připravovat v gesci Hasičského záchranného sboru.

Miloš Balabán
Autor je vedoucí Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK

Zkrácená verze článku vyšla v Právu 14.11. 2012