„Studenti by neměli volit.“ „Nesnáším, když se děti vyjadřují k něčemu, čemu nerozumí.“ „Neměl bys už jít spát, chlapečku?“

Tak to jsou jen namátkou vybrané pasáže z diskuze, která probíhá na serveru Youtube, vedle okýnka online prezidentské debaty. Když jsme se po sté dozvěděli, že „Karel je Rakušák a nikdo mu nerozumí“ a poté, snad pro změnu, že „Zeman je arogantní alkoholik“, začala to být asi nuda. Naštěstí pro českého diskutéra, objevil se nový nepřítel. Slabý a nezkušený. Trošku chudáček, ale pro večerní pobavení- proč ne? A tak tento větrem internetových diskuzí ošlehaný lev s prošedlou majestátní hřívou, která prozrazuje, že viděl již mnoho zim, zvedl tlapu a lehce zaťal drápek do myšky, která si dovolila zapískat až příliš nahlas.

Vážím si lidské zkušenosti. Je cenná, protože nás může mnohému naučit nebo nás poučit o tom, jak se co dělat nemá. Druhá věc je, jestli nám zkušenost dává patent na rozum.

Představuji si člověka, který je autorem vět, kterými tento blog začíná. Je mu 40? 50? 60? Co ho k tomu vede? Je to snad ona cenná zkušenost z jeho mládí, kdy ho učili, aby držel „hubu a krok“ a nemíchal se do záležitostí velkých lidí? Nebo svrchovaná arogance nějakého osamělého tvora? Nevím a upřímně tomu nerozumím. Chápu, že se člověk ve dvaceti dívá na svět jinak než o deset let později. A chápu taky, že jeho názory mohou připadat těm, kteří mají o nějakou tu desítku let navíc, naivní, idealistické nebo dokonce hloupé. Podle mého to však jen těžko může ubírat na váze jeho postoje. Nemusíme spolu přece všichni souhlasit, můžeme spolu diskutovat, možná se i trochu handrkovat, ale hrajme fér. Zkušenost je jistě krásná věc, ale ve větší míře nepřenosná. Každý si musí svět osahat sám. Je téměř jisté, že jednoho dne mě mé ideály opustí, ale pokud ti jistí lidé dovolí, ráda bych se o ně připravila sama. Mám na to nárok. A stejný nárok mám i na to, abych šla k volbám nebo abych se vyjádřila k čemukoliv, co mě zrovna cvrnkne do nosu. Prosím, poukazujte na trhliny mých názorů, cupujte je svými argumenty na kusy. Ale nezpochybňujte moje právo se vyjádřit. Nejsem přece jen budoucí továrna na důchody. Taky jednou dojdu tam, kde jsou teď ti, kteří se cítí být na druhém, zřejmě lepším břehu. Netuším, jestli tou dobou budu už dostatečně „moudrá“ a světaznalá, ale rozhodně doufám, že nezapomenu na onen břeh, který mi byl pevnou půdou pod nohama v těch dobách dávno minulých.

Já vím, že cena cizí zkušenosti je velká. Ovšem cena té vlastní je nevyčíslitelná. Samozřejmě, spoustě věcí nerozumím nebo na ně mám zkreslený názor. Není to ale přece důvod k pohlavku, nýbrž k diskuzi. Víte, pro mě je diskuze úžasná věc, ze které může každý vytěžit, ale když už diskutuju, dávám na stůl pivo a argument, nikoliv občanku.

„Tato báseň učí, že malých a nižších nemáme potupovati, neboť přichází hodina, že což jsme komukoliv učinili, všechno se nám nahradí.“
O lvu a o myši, Ezop

Tereza Matějková