Starý člověk má tři způsoby jak jednat chytře.
První cesta: meditace, ta je nejušlechtilejší.
Druhá cesta: nápodoba, ta je nejsnadnější.
Třetí cesta: zkušenost, ta je nejtrpčejší.

Konfucius

V mém nedávném blogu Rok koně jsem v prvním odstavci krátce napsal, že začíná lunární Nový rok prodle čínského kalendáře a jak se oslavuje v Melbourne, kde žiji. Dále jsem pokusil popsat s jakou mizérií se obyvatelé Číny přes jakékoliv tamnější politické změny setkávají. Snad nejvíce jsou postiženi ti, kteří se hlásí k hnutí Falun Gong vyznávající budhismus v rozporu sí komunistickou doktrínou. Někteří čtenáři mne obvinili, že moje řádky jsou protičínské. Nebyly, netajím se ovšem nechutí s jakoukoliv totalitou.

Londýnský čtenářský klub The Folio Society vydal nyní publikaci, která mně otevřela okno do země, která byla tak dlouho uzavřená pro ostatní svět. Bamber Gascoine: The Dynasties of China, 240 stran, 24 celostránkových ilustrací, barevné předsádky, celoplátěná vazba.



I když císařství velké Číny trvalo velmi dlouho, žádná jiná končina neutrpěla tak nevyrovnovanými informacemi z oblasti umění a dějin. Autor anglicky psané knihy “ Čínské dynastie“ se pokusil o nápravu a domnívám se, že s plným úspěchem. Poutavě podává výstižný výčet třiapůltisíce roků čínské imperiální kultury v průběhu osmi dynastií. Tento dlouholetý příběh začíná kolem roku 1600 před našim letopočtem panovnickým rodem Shang rozporuplně charakterizovaným jak brutalitou, tak vzdělaností. Následující dynastie Zhou položila základy čínské filosofie prostřednictvím Konfucia, tvůrce politicko-etického učení, které v jistých obměnách trvalo až do zániku čínské monarchie v minulém století. Dále mne upoutalo vyprávění o banditovi jménem Gaozu, zakladateli dynastie Han. Mezi stoupence napraveného loupežníka patřilo mimo jiné “několik statkářů, psí řezník a pohřebník“. K nejmocnějším v monarchii Han patřil Wudi. Vládl 54 roků, rozšířil císařství o rozlehlá teritoria a provedl vládní reorganizaci podloženou konfuciánstvím. Další kapitola popisuje mongolského panovníka Kublai Khana v době dynastie Yuan. Ke konci 13. století n.l. se zmocnil celé tehdejší Číny, založil hlavní město, dnešní Beijing, jeho říše obsáhla Koreu, Burmu a sahala až k Černému moři. I když v té době v Číně převládal budhismus, pozval do země katolické misionáře. Během následující dynastie Ming došlo ke svržení panovnictví Kublai Khana, vzestupnou úroveň zaznamenal kulturní život a jakost užitého umění, zejména porcelánu. Přes izolovanost byl navázán obchodní kontakt s Evropou.



Vzhledem k tomu, že trvale žiji v Austrálii, nemohu si odpustit několik řádků o eunuchovi popisovaném jako admirál Zheng He. Objevení Austrálie v roce 1770 se připisuje britskému námořnímu kapitánu jménem James Cook i když se dnes vyskytují zprávy, že se na tomto světadílu již před Cookem vylodili Španělé a Portugalci. Australské noviny však přinesly zprávu, že penzionovaný kapitán anglické ponorky po déletrvajícím výzkumu zjistil, že v roce 1421 n.l. k severovýchodním australským břehům dorazila flotila admirála Zheng He s tisícem námořníků. Plavidla byla dobře zásobena zeleninou a masem. Posádku údajně udržovala v dobré náladě skupina prostitutek vybavených sexuálními pomůckami a afrodisiaky. Čínští námořníci prý geneticky obohatili domorodou populaci na tomto australském pobřeží.



Autor publikace, která vyšla poprve v roce 2003 v jiném britském nakladatelství, připojil k těmto stručným, ale velmi výstižně a čitelně koncipovaným dějinám imperiální Číny nový doslov. Zabývá se převratnými událostmí 20. století v přesvědčení, že tyto zvraty mají daleko více společného s minulostí než jim přisuzují jiní badatelé. Obrazový doprovod odráží význam umění v časových úsecích jednotlivých dynastíi, to dokládá např. známá plastika bronzového koně vzniklá v době Han dynastie, svitkové obrazy charakteristické pro dynastii Tang nebo fotografie císařské rodiny na začátku minulého století. B. Cascoigne vzpomíná v nově koncipované předmluvě na cestu do Číny v roce 1981, pět let po smrti Mao Tse-tunga, kdy mu jeden taxikář řekl, že by chtěl být kapitalistou, ale neví jak na to.

Miloš Ondrášek, Melbourne