Zůstalo téměř nepovšimnuto, že Járy (da) Cimrmana děd po přeslici se jmenoval Filip Tichý. Nedivme se pak, že oceán, po kterém Jára (da) Cimrman (proslulý to český myslitel, badatel, znalec živočichopisu i ostatních přírody nauk, hudební skladatel, jazykozpytec, spisovatel, vynálezce, ranhojič, objevitel a cestovatel) připlul k australským břehům, se nazývá Tichý. Zátoka, na které se u protinožců vylodil, slyne Filipova. Vodní tok, po kterém pak Jára (da) Cimrman pronikl do druhdy ještě neprozkoumanového a nezmapovaného vnitrozemí, nese na jeho památku v poangličtěném tvaru název Yarra River. Pramení v horském hřebeni zvaném na počest našeho krajana Yarra Ranges a po 250 kilometrech ústí do jižního Tichomoří.



V dolním toku protéká místy, kde sídlili australští praobyvatelé, kmen Wurunderi. Dnes se tam rozkládá metropole Melbourne. Žhavostí této polokoule vysušený Jára (da) Cimrman tam totiž pobízel svého komorníka připravujícího kávu s cikorkou hovorovým výrazem „melburane“, i když nebyl zatížen třídními předsudky. Pobělohorští exulanti pak tomuto městu říkali Melbrno. K další zkomolenině naší mateřštiny došlo tehdy, když Jára (da) Cimrman zaháněl, byť bez rasové nenávisti, holemi dotírající domorodý lid zpět do lesa sám neozbrojen volaje „huš“. Toto slovo bylo špatně přeloženo a tak místy řídce, místy hustě blahovičníky a kapinicemi zalesněná krajina, která byla Australcům domovem, je známa jako buš. Domorodci byli jinak bodří, žili spokojeně leč prostě, potravu nalézající paběrkujíce v panenské přírodě. Jediným oděvem jim byly zmíněné hole, v létě je nosili jen tak, v zimě dobře a teple vyvatované. Studu neznali.



Jára (da) Cimrman, ač lamželezo, zaznamenal újmu na zdraví během dlouhé tichomořské plavby, sužovaly ho příušnice a po vylodění se k této pro pány mrzuté chorobě přidružil i opar pásový, což bylo pro jeho osobní blaho nemilé. V horečkách Jára (da) Cimrman trýzní vyl, těmto místům se začalo říkat z úcty k našemu proslavenému krajanovi Yarraville. Tato obec dnes patří pod melbournský magistrát a je zabydlena moravskými bratry. Ti se pohříchu mísí v národopisném kadlubu, byvše pozbyli krok za krokem nejen národní pýchu, ale i národnostní sounáležitost. Aj, ty orlice moravská, povznes hlavu a ty, vonná lípo slovanská rozlož svobodná ramena kmenů svých po veškerých vlastech i jiných okrscích zemských ...



Velmi by se každý mýlil v domněnce, že rod Járy (da) Cimrmana koření v zápolí Zlaté kapličky. Jeho líchou mateřskou byla moravská víska, v tom žírném koutě, kde se odehrála bitva tří císařů. Proto se ani nedivíme, že místo, kde Jára (da) Cimrman nalezl v australské poušti opál velikosti holubího vejce staváka zvaného “moravský pštros“, se hrdě nazývá Morava. Kolébaje se touto vyprahlou pustinou na hřbetě velbloudově, Jára (da) Cimrman, člověk to vzdělaný a i klasických jazyků znalý, zvolal „Nulla arbor“, nerostl tam ni strom, dnes tato končina slyne Nullarbor.



Prof. PhDr. Josef Škvorecký se pak na svých studijních cestách Austrálií upřimně podivil, jak hlubokou brázdu Jára (da) Cimrman do tohoto světadílu vyoral. Tento vyhlášený cimrmanolog nás seznámil s důvodem, proč se druhdy Jára (da) Cimrman odebral do země, kde vyšší říše zvířecí je zastoupena s jednou vyjímkou výhradně savci vačnatými. Evropa se do té doby přela, zda u protinožců roste měsíc do úplňku zleva či zprava, zda prší nahoru a zda všechna zvířata včetně lidí chodí hlavou dolů. Jára (da) Cimrman byl pověřen učenou společností, aby tyto jevy na místě objasnil, což učinil s nepopiratelným úspěchem. Jára (da) Cimrman se zasloužil o blahobyt Austrálie také tím, že importoval na tento světadíl vodní vši, které, nejsouce vačnaté, mezi domácí zvířenou chyběly. Zdomácněly v rybníčku botanické zahrady, ke které položil Jára (da) Cimrman základní kámen jižně od svého sídla, dodnes se tomuto koutku říká South Yarra. Vodních vší bylo nutně zapotřebí k výzkumům, které Jára (da) Cimrman zaměřil na destilaci listí blahovičníku, protože slív tam pohříchu nebylo. Pomocí jednoduchého, leč geniálního jímače frakcí získal eukalyptovou silici, která jako všehoj došla blahodárného uplatnění při posilování ochablých údů, rozhánění nádchy a odpuzování svědivého hmyzu dokonce i na trapných to místech. Těmito motýlky lásky Járu (da) Cimrmana občastnila žádajíc něžné filcinkování jistá dáma z lepších koloniálních kruhů v rákosí billabongu na samém okraji místa znetvořeného názvu Yarra Glen. Dlužno poznamenati, že Jára (da) Cimrman, nezištný to lidumil, tuto samaritánskou službu k vyrovnání hormonální rovnováhy dotyčné dámy poskytl proti svému mravnímu přesvědčení výhradně v zájmu porozumění a spolupráce se starousedlíky.



Mateřský jazyk český Jára (da) Cimrman obohatil mnohými výrazy, uplatňuje tak své jazykozpytné zájmy. Z jeho australského pobytu je to například šlakol tečkovaný. Cestovatel byl jednou vyrušen z kýženého odpočinku drzým vačnatcem, i když menšího vzrůstu, osopil se na něj zaklením “šlaka“, ač si zpravidla v obhroublostech neliboval, zasloužil se tudíž o přírodovědné označení živočišného druhu. Kareta obrovská je australská želva, na jejím krunýři si Jára (da) Cimrman s oblibou vykládal pasiáns. Musíme ale na Járu (da) Cimrmana i požalovat, nezachoval ve svých zápiscích vysvětlení, proč nazval jednoho z australských papoušků kakadu diamantový. Je však známo, že tohoto opeřence uvedl do kulturní historie znamenitým kupletem „Oh mein lieber Kakadu“, kterým uctil tehdy mladičkého mocnáře a potěšil víno, ženy a zpěv milovné pány.

Smysl pro úplnost nás nabádá se zmínit o příhodě, ke které došlo na samém severním cípku země. Dříve zmíněný papoušek kakadu a melodie s ním spojená (parafrázoval ji pak v klavírním triu k uctění památky svého učitele Járy (da) Cimrmana jeho vavříny ověnčený žák) nemají nic do činění s označením jednoho z kmenů australských praobyvatel. Na samém severu světadílu se setkal s panem Barrdjaray Nganjmira, stařešinou sídliska nyní zvané Oenpelli. Vydali se k místnímu pahorku se skalními převisy. Pan Nganjmira Járovi (da) Cimrmanovi ukázal na stěnách malby nadpřirozené bytosti Namandjok. Vysvětlil, že byla okrovým jílem namalována před 25 tisíci roky a že je sám jejím strůjcem. Šlechetný Jára (da) Cimrman nedal na odiv svůj podiv. Barrdjarayměl jistou pravdu, dlouhověkost osvětlil tak, že k jeho starostenské povinnosti patřilo tyto symbolické památky opatrovat a obnovovat, aby je zub času nenahlodal.



Jára (da) Cimrman se na zpáteční cestu vydal jinudy a musel se svízelně proklestit trnitými stružiníkovými houštinami, hladov seznal, že ho zachrání plody tohoto keře, jinak byl bez potravin. Ostružin tam bylo nahusto, česal je jako hrušky. Se zadostiučiněním zjistil, že peckovičky tvoří tmavomodré ojíněné souplodí. Natrhal si i pětičetné listy s dlouhými řapíky na usušení, na posilující čaj. Vysílená výprava tomu vzala za vděk, nehledíc na okolnost, že jde o okrasnou dřevinu. Jára (da) Cimrman byl bez prodlení čerstvým ovocem saturován, šlo o vitamin C a deoxidaci útrob. Sama příroda Járu (da) Cimrmana zachránila. Úspěch spočíval v zastavení střevní chřipky provázené nediskrétním průjmem. Přihodilo se, že následkem tohoto neduhu došlo ke smísení dvou jazyků podunajského mocnářství a od té doby si tamní kmen osvojil přízvisko Kakadu. Evropští usedlíci tak pojmenovali i tamní národní park známý množstvím krokodýlů dychtivých masité stravy. Dojem krvelačnosti pacifikoval český exulant o staletí později, vystavěl tam nedaleko z třiceti pytlů cementu věrnou repliku Karlštějna i s vodním kolem. Do balvanu u hradní brány vtesal: Poutníče postůj, v dálku než bludná zanese tě noha! Kamenů poslouchej hlas, vlasti ti jimi zní řeč! Tak byla v Arnhenské zemi připomenuto Libušino proroctví. V domovině Jára (da) Cimrman s oblibou pobýval v lesích vůkol dávnověkého hradu zřízeného k uložení klenotů Koruny české. Dostávalo se mu tam svěžesti.



Osadníci Nového Jižního Valašska požádali Járu (da) Cimrmana, zda by neobjasnil rozmnožování tvora snášejícího vejce a živící vylíhnutá mláďata mateřským mlékem. Na ostatních okrscích světokoule byla existence takového živočicha popírána. Jára (da) Cimrman tento vstřícný plán úspěšně splnil a odeslal Učené společnosti pro pokrok vědy památnou depeši: Monotremata ovipara, ova meroblastica. I když se Jára (da) Cimrman zpravidla nemýlil, neměl čeleď těchto prasavců pojmenovat ptakořitní, nýbrž plazořitní, neboť kloaka ptakopysků je spíše plazí než ptačí. Byl si toho nepochybně vědom, učinil tak arci z krasomluvných důvodů. Jára (da) Cimrman posléze toto podivné zvíře přivezl domů do Čech a nevděční Pražáci, namísto poučení o vývoji druhů žehrali, že je taková bestie při denní spotřebě více než jednoho tisíce žížal, dvou set moučných červů, třiceti měkkýšů a dvou žab příjde příliš draho a není nikomu ku prospěchu. Jára (da) Cimrman nepochopen a zklamán tehdy napsal: „Nebažil jsem po bohatství! Měl jsem jiný, lepší poklad, milovanou svou manželku Lojzičku a pak milá zvířátka a něžné květinky“.

Miloš Ondrášek
Melbourbe
Poznámka: Uvedené lokality skutečně existují v Melbourne a okolí. Slovo“yarra“ je domorodého původu a dalo podklad k tomuto aprilovému cestopisnému žurnálu. Australci, původní obyvatelé pátého světadílu, tak nazývali porost říčních blahovičníků a billabongem stojatou vodu. Svědkem příhody u Oenpelli byl pisatel těchto řádků. Nové Jižní Valašsko = New South Wales, je jeden ze sedmi australských států a teritorií. Moravským pštrosem se nazývá holubí odrůda. Karlštejnský citát patří J. Vrchlickému. Uvedená depeše byla skutečně po popsání ptakopyska odeslána z Austrálie do Londýna. Šlo o sdělení, že samička snáší vejce a ta jsou pak ve vývojovém stadiu částečně rýhovaná. Prvním Evropanem, který líhnutí samotné pozoroval a popsal, byl odvážný cestovatel, lovec australský a občan přeloučský Alois Topič. Závěrečné sdělení převzato z jeho vyprávění publikovaného v roce 1889 vyprávění.