Každým dnem jsme s nimi v kontaktu, organizují náš čas, domlouvají nám schůzky a určují tempo našeho života. Daní za naše pohodlí jsou životy a krev konžských obyvatel i dětí. Řeč je o mobilních telefonech.

Stejně jako kdysi financovaly diamanty válku v Sierra Leone nebo Libérii, tak i v Kongu minerály dotují tamní ozbrojené konflikty. Alespoň to tvrdí režisér dokumentu: "Krev v mobilech," Frank Piasecki Poulson.

Jsme závislí na utrpení jiných lidí

Dnešní Kongo je jednou z nejchudších zemí světa, a zároveň skrývá neskutečné minerální bohatství. Za 15 let zemřelo v Kongu rukou ozbrojených skupin přes 15 milionů mužů, žen a dětí. Západní společnost na tom nepřímo participuje. Už jsme si zvykli mluvit o tom, že v Siera Leone dolují diamanty děti, ale alibisticky jsme si říkali, že se to nás (obyčejných) lidí netýká. Opak je pravdou. Naše globální ekonomika je závislá na otrocké práci těch, kteří se nemohou bránit. Velké společnosti, které se raději neptají, nečinně přihlížejí vykořisťování i vraždění. Podle autora dokumentu "Krev v mobilech," mobilní giganti přihlíží utrpení Konžanů mnoho let. Netransparentnost původu minerálů je toho důkazem.

Bída za blahobyt

Situace v rozvojových zemích je alarmující. Dětská práce a nelidské podmínky nejsou výjimkou a věci, které nám připadají samozřejmé, jsou pro lidi pracující v dolech ve východním Kongu neocenitelným luxusem. Autor dokumentu se pozastavuje nad tím, že v dolních komplexech, které jsou prošpikované kilometry dlouhými chodbami, pracuje kolem 15 až 20 tisíc lidí. Chodby jsou často velmi úzké a dospělí se do nich nevejdou, a tak se využívá dětské práce. Teplota v komplexu dosahuje 45 stupňů a vlhký horký vzduch zaručuje téměř nedýchatelné prostředí. Někteří pracovníci, včetně dětí, v dolech zůstávají i týden v kuse.

Princip krvavého obchodu

Konžská realita je tvrdá, ale často stojí na historicky odzkoušených principech. Jedním z nich je vybírání mýtného za projití určitého území. Rebelové obsadí důležitou cestu a vybírají od lidí pod pohrůžkou nějaké persekuce peníze. Upřednostňují většinou takové cesty, kde je kolem prales, nebo jiné špatně přístupné a nebezpečné místo. Na stejném principu funguje i obchod s minerály. Ozbrojená skupina obsadí důl a lidem slíbí 6 USD za den. Každý, kdo chce v dole pracovat, musí při příchodu i odchodu zaplatit mýtné. Tyto ozbrojené skupiny poté přes několik neprůhledných transakcí dostávají minerály až k hlavním odběratelům – mobilním společnostem. Za získané peníze nakupují rebelové zbraně a nezřídka kdy dochází k bojům o minerální naleziště mezi ozbrojenými skupinami. Během krvavých potyček trpí především tamní obyvatelé. Hrůzným faktem také je, že za 15 let zde bylo znásilněno více než 300 tisíc žen. Kongo hlásí nejvíc znásilnění na světě.

USA má řešení

V Americe byl schválen zákon, který nařizuje firmám, aby měly přehled o původu materiálů, které odebírají. Udivující je, že Evropa o tomto problému mlčí. Velké společnosti, které využívají konžský coltan a kasiterit často mluví o nutnosti „rychlého řešení“, ale ve skutečnosti se už několik let nic neděje.

Lidskost v době utrpení

Těžko hledat na těchto událostech jedinou pozitivní věc. Autor dokumentu Frank Piasecki Poulson ale mluví i o naději. Říká, že mimo reality nelidského utrpení viděl mezi lidmi, kteří každý den svádí boj o přežití, přátelství, solidaritu a blízkost. Právě jeho poznatek o lidskosti je velkou nadějí, že se jednoho dne vše otočí k lepšímu a ti nejzranitelnější, děti, vyrostou v lepší lidi, než jsou ti, kteří bezostyšně přihlížejí jejich utrpení.

Tomáš Heller
Autor je studentem Transkulturní komunikace