V první polovině 20.století vydala židovská Praha pozoruhodné literáty, ať již psali česky nebo německy. Jedním z nich byl v roce 1885 narozený Egon Erwin Kisch. Nemám žádný důvod, abych levicového, k Devětsilu se hlásícího novináře a spisovatele, který odrýval exotiku pražských ulic, pro jeho politickou orientaci obdivoval nebo dokonce chválil. Pokud vím, SSSR ale nikdy nebyl jeho vzorem, v komunistickém stranickém aparátu nebyl zapojen, v roce 1945 se vrátil do republiky z mexického exilu a jako třiašedesátiletý v roce 1948 zemřel v Praze. Legionáři nesli ve smutečním průvodu rakev, bylo to z jejich vůle anebo již znamením politického bankrotu?

Jde mi o něco jiného než připomínat Kischův původ, životní názor nebo jeho tvůrčí práci.V třicátých letech minulého století byl v Austrálii pokládán za nejznámějšího občana Československé republiky. Přijal ho ve své kanceláři tehdejší australský ministerský předseda, diskutovala o něm vláda a politické kruhy, prošel soudním řízením (pro ilegální vstup na australskou půdu), je o něm uloženo kolem dvaceti spisů ve Státním archivu v Canbeře, vyšla o něm řada novinových článků a reportáží. Uvažuji, proč tento fenomém přetrvává dodnes. Kischovo jméno najdeme v každé publikaci věnované dějinám nebo politickému vývoji Austrálie. V roce 1998 vyšla v nakladatelstvi Penguin 360stránková kniha Nicholase Haslucka Our Man K, volné, téměř románové vylíčení Kischovy cesty do Austrálie. Kisch sám pak tuto čtyříměsíční episodu z roku 1934 popsal v knize Přistání v Austráliii, vyšla česky, tak jako většina jeho prací. Australanka Mona Brandová o něm napsala divadelní hru. Židovské muzeum v Melbourne uspořádalo před několika roky Kischovi věnovanou velkou výstavu, kterou převzala Státní knihovna v Sydney a připravila k této příležitosti rozsáhlý dokumentární katalog.. V roce 2004 vyšla 220stránková publikace Heidi Zogbaumové Kisch in Australia – The Untold Story. Je to udivující čtení a mám dojem, že většina popsaných skutečností týkající se našeho krajana zůstává v České republice neznámá. Žiji v Austrálii přes 40 let a nebylo mi příliš příjemné se dozvědět, cituji Zogbaumovou, že Kisch zvyklý na Prahu, Berlín, Vídeň či Paříž, měl po přistání v Melbourne pocit, že se ocitl v zemi liliputánů.

Vzhleden ke Kischovým marxistickým názorům ho neměli rádi antikomunisté, pro jeho neortodoxní přístup ke stalinismu se na něho mračili komunisté, nenáviděli ho antisemité, byl agnostik a tak neměl žádné sympatie v židovské pospolitosti. (Za časů čs.totality ho dávala za vzor pražská fakulta žurnalistiky). V době Hitlerova nástupu k moci Kisch odplul do Austrálie na pozvání Mezinárodního hnutí proti válce a fašismu, aby promluvil na t.zv. mírovém shromáždění v Melbourne. Pořádající hnutí bylo z Moskvy podporováno Kominternou. Australské vízum dostal Kisch v Paříži a když byl na moři, bylo bez jeho vědomí zrušeno. Na základě informace zpravodajce britské špionáže mu tehdejší australská vláda zakázala vylodění. Z paluby zaoceánského parníku Kisch skočil z mnohametrové výšky na molo melbournského přístavu, utrpěl komplikovanou zlomeninu levé nohy a na nosítkách se dostal do Austrálie, bez víza a bez povolení.. Z humanitárních důvodů. Australský přistěhovalecký zákon v té době požadoval, aby každý návštěvník ovládal jazyk země. Kisch se anglicky domluvil, byl však podroben testu ze skotské gaelštiny, přirozeně propadl. Později se ukázalo, že tento jazyk neznal ani examinátor, následně bylo rozhodnuto, že gaelština není úředním jazykem v Austrálii. To mezi místními Skoty vyvolalo divoké rozhorčení. Rozruch na všech stranách Kischovi jen vyhovoval. Projev na shromáždění zmeškal, byl prohlášen za nežádoucího návštěvníka, byl mu zabaven cestovní průkaz, přesto měl veřejné projevy v Sydney, Brisbane, Perthu. O berlích hřímal:

“My English is broken, my leg is broken but my heart is unbroken and with you“ (volně překládám: moje angličtina je nalomená, moje noha zlomená, moje srdce ale nezlomené a je s vámi). To vyvolávalo nadšení u australských posluchačů, kteří oceňovali Kischovu odvahu, jeho středoevropský intelekt a pražský šarm. V Austrálii si Kisch přidával ke svému jménu slovo“Jumper“ (Skokan). To odpovídalo jeho smyslu pro humor, přístupu k životu a dobrodružné povaze.V republice se mu říkalo “zuřivý reportér“. Během čtyř měsíců v Austrálii se Kisch setkal s občany různých sociálních vrstev a zaměstnání. Mnozí, včetně právníků a policejních úředníků, s ním sympatizovali a omlouvali se za postup australských administrativních úřadů. Veřejnost se rozdělila na dva tábory, jeden tažení proti Kischovi pokládal za správné, druhý odmítal, že jde o byrokratickou xenofóbii, která poškozuje dobré jméno a demokratický systém Austrálie. Mnoho obyvatel litovalo, že Kisch mezi nimi nezůstal déle. S politickou orientací tohoto v Praze narozeného Moskvou vyslaného emisara nesympatizuji, přiznávám se ale, že okolnosti spojené s jeho příjezdem do Austrálie a intriky navazující na jeho vyhoštění jsou překvapivě zajímavé. Po osmdesáti letech osobnost tohoto česko-židovského pacifisty přitahuje pozornost v Austrálii dodnes.

Krutost nacismu odhadl Kisch správně. Předválečná australská sociálně-demokratická strana (Labour Party) odmítala vměšování do evropských válečných a politických situací. Až vyhlášení války mezi Velkou Britanií a Německem znamenalo na jakou stranu se Austrálie přidala. Australskému socialistickému hnutí k tomu ale došlo až po rozbití aliance mezi Stalinem a Hitlerem. Nezodpovězená ale stále zůstává otázka, zda Kominterna, mezinárodní marxisticko-leninská proletářská organizace, nevyslala charismatického řečníka do Austrálie proto, aby ovlivnil stabilitu britského impéria a aby aktivoval australské levicové hnutí. Stále zůstává nevyjasněno, zda vůbec anebo v jaké kapacitě se Kisch v Kominterně exponoval. Nepochybně tehdy také nechtěl nebo nedovedl reagovat na faleš a krutost stalinského režimu.

Kisch se vždy a hrdě hlásil k československému občanství. Dopátrá se někdy v archivech českého Ministerstva zahraničních věcí, zda Kisch vyvíjel nějakou činnost kontradikující meziválečné československé státnosti ? Zůstane to utajeno, jako aktivita agentů Státní bezpečnosti mezi čs. exulanty v Austrálii v letech 1948-1989? E.E. Kisch zemřel předčasně, cynicky dodávám, právě včas. Vyhnul se šibenici, která čekala v padesátých letech na jeho bolševické souputníky – Slánského & spol.

Miloš Ondrášek
Melbourne