Lunární čínský Nový rok začíná vždy během našeho ledna nebo února, před rokem jsem k této příležitosti napsal na tyto stránky o koni v čínském umění. Letošní rok připadl na 18.února a v čínském zvěrokruhu na kozu. Za předrevolučních časů ženich byl v Číně povinnován dát rodičům nevěsty živou kozu, symbol klidné povahy, něžnosti a čistoty. K rozboru těchto dobrých vlastností se necítím povolán, obrátím tedy svou pozornost jinam.



Původně jen v Číně rostoucí čajovníkový keř je latinský pojmenovan Camelia sinensis. Tento termín nás může zajímat, je odvozen od jména vzdělaného botanika, moravského misionáře na Dálném Východě Františka Jiřího Kamela. (Čtyřdílný Příruční slovník naučný vydaný v r. 1962 Československou akademií věd nechtěl mít s tímto knězem nic společného a latinský výraz pro čajovník uvádí jako Thea sinensis). Čeleď kamelií, do které patří i čajovník, byla po Kamelovi pojmenována v první polovině 18. století. Jeho příjmení znamená v anglické transkripci velbloud, tvůrci českého přírodopisného názvosloví pak kamelie v tomto případě neúspěšně nazvali velblouděnkami.



Eunuch admirál Cheng Ho podnikl v letech 1405–1433 sedm velkých zámořských výprav, kterými se zapsal do čínské historie. První expedice se zúčastnilo pod jeho velením 62 plavidel s téměř 30 tisící námořníky. Admirál se dostal k Cejlonu, Indie, Střednímu Východu a břehům východní Afriky. Vozil sebou zásobu čaje nejen aby uspokojil posádku, ale i obyvatele na místech, kde se vylodil. Arabové ke kterým se dostal si na čaj zvykli, těžce na ně dolehlo, když Čína přerušila styky se světem a uzavřela se. Z nouze nahradili čaj kávou, tím se ale tentokrát nebudu zabývat. Bez úspěchu se jinde zkoumalo jak nahradit tu správnou čajovou kamelii. Britové, kteří si čínský čaj již oblíbili, obtížně a draze jej dováželi. Rozhodli se jej císařské Číně ukrást. Toto nepříliš mravné rozhodnutí změnilo celý svět. Voda byla a je nápojem č.1, na druhé místo se dostal čaj.V Londýně sídlící East India Company, síla britské koloniální politiky, se od roku 1600 po dalších 250let zabývala obchodem a dovozem zejména bavlny, hedvábí, čaje a opia. Skotský cestovatel se zájmem o botaniku Robert Fortune přivezl do Evropy dosud tam neznámý jasmín, pivoňkový strom a japonskou sasanku. Znal Čínu a uměl tamní hlavní mandarinský dialekt, byl tedy v r.1848 vyslán do “nebeské říše“, aby tam potají ukořistil čajovník včetně znalosti o jeho pěstování a zpracování lístků tohoto keře. Bylo to pokládáno za čínské státní tajemství. Britové se domnívali, že himalájské podhůří bude správná oblast k úspěšné implantaci. Měli pravdu.

Skot v přestrojení feudálního hodnostáře a v doprovodu domorodého Wanga dorazili do střediska zpracování čaje v hornatém vnitrozemí s odvážným plánem obchodní špionáže. Wang se obrátil na vedoucího podniku, zda si může jeho “pán“, zdaleka cestující úctyhodný státní úředník, prohlédnout spíše továrnu připomínající podnik založený na pouze ruční práci. Vyvážel se odtud až do daleké Šanghaje proslavený čaj. Koncept zpracování čaje je jednoduchý, proces však vyžaduje vysoký stupeň znalosti. V době Skotovy návštěvy návod ke zpracování zůstával nezměněn dva tisíce let. Evropa znala dovážený čaj dvěstě roků. Poslání se podařilo, Fortune získal požadované poznatky a dovezl i když s potížemi do oblasti Himaláje kvalitní odnože čajovníku a znalosti o kultivaci, sklizni, louhování, sušení, srolování a fermentaci lístků černého čaje, který vyžaduje před usušením porušení buněčné struktury umožňující oxidaci. Stejný původ má i zelený čaj, není ale podroben fermentaci, žlutý oolong jen částečné.



Správně připravený nápoj má povzbudivé účinky, zahání únavu a zbystřuje vnímání. Vždy z čerstvé vody, jakmile se při ohřívání objeví bubliny jako rybí oči a ty se změní v řetízky perliček na okraji nádoby a voda se začne vzpínat, to je jedině správný čas ke spaření. Původně se naléval do kameninových misek a rychle se pil horký v malých doušcích. Kultura užitého umění vyrostla z výroby černých a šedých misek, jmenovitě pak nazelenalých podle barvy nefritu, čínského symbolu morální čistoty a ušlechtilosti. Čína byla s čajem i keramikou dárcem a ostatní svět příjemcem. Rozklad Mingské dynastie končící v roce 1644 se odrazil i v úpadku keramické výroby, ale již po několika desítiletích za vlády jiných císařů došlo k jejímu velmi zdárnému obnovení. Poněkud změněná technologie výroby kameniny dala v Číně vzniknout v 7.století porcelánu, tisíc roků pak trvalo k dosažení dokonalosti. Tvar čajové konvičky má tajit barvu, vůni a chuť připraveného nápoje a udržet jej žhavým. Japonci převzali výrobu porcelánu o něco později, v Evropě zůstala tajemstvím do začátku 18. století, kdy se přihlásila saská Míšeň, Karlovy Vary pak o necelých sto let později.

Připravuji-li pro sebe, vsypu lžičku kvalitního čaje do nahřáté porcelánové konvičky, zaliji sotva vřící vodou, nepřelouhuji a přes sítko naliji do šálku. To je nejprostší a nejbáječnější cesta k vychutnání čaje. Ve dne i v noci.



V klasickém díle Cha Ching píše Lu Yu o sklizni: Čajové lístky očesané za ranní mlhy mají být vláčné jako provlhlá prsť, musí mít varhánky jako jezdecké boty tatarského nájezdníka, musí se podobat kůži na krčním laloku býka a rozvinovat se jako mlha stoupající z průrvy. Třpytí se potom jako hladina jezera dotknutého teplým vánkem.

Miloš Ondrášek
Melbourne
po přečtení knih The Dynasties of China (B. Gascoigne), For All the Tea in China (S. Rose), The Book of Tea (K. Okakura).

Pro blogy Aktuálně jsem napsal 40 článků, některé doprovodil fotografiemi. Poznal jsem, že pan Libor Stejskal odvádí prvotřídní editorskou práci. Nyní z podniku odchází. Škoda.