Skrytý terorismus v nás
Nicméně pravda je taková, že terorismus v České republice už dávno je. Je tady přítomen v každém z nás, protože každý člověk na světě má svobodnou vůli rozhodnout se pro konání dobrého i špatného, pro lásku i nenávist, pro altruismus i pro zločin a tedy třeba i pro konání terorismu. Co si vybereme je na každém z nás a naše rozhodnutí v žádném případě není předurčeno příslušností k žádné náboženské, etnické či jiné skupině. Na tomto místě je nutné doplnit, že onen „očekávaný“ teroristický čin, aby vyvolal „požadované“ reakce veřejnosti, by musel být učiněn někým, kdo se označuje za muslima. Teroristický čin spáchaný někým, kdo s islámem spojován není, by pravděpodobně nevzbudil dostatečnou senzaci a byl by považován za sice odsouzeníhodný, ale stále marginální deviaci, ze které není třeba odvozovat žádná další opatření. Naopak „islámský“ terorismus by byl hodnocen jako „přirozený“ a rozdmýchal by novou diskuzi, či spíše spleť vyostřených výroků, ve které by se dostali ke slovu především čeští islamofobové.
Proč nás děsí právě muslimové a proč právě je považujeme za nebezpečné, zatímco jiné skupiny lidí a s nimi spojená potencionální rizika nevnímáme? Domnívám se, že významnou roli v tom hrají výše zmínění čeští bulvární novináři a populisté. Současný globalizovaný svět nám přináší nesčetné množství ohrožení, ale i obrovské příležitosti. Civilisační okruhy, které jej tvoří, nemůžeme jednoduše dělit na dobré a špatné. Domnívám se, že ohrožení a extremismus může vzejít z jakékoli ideologie, náboženského uskupení, národu či jinak definovaného uskupení. Kdo chce páchat násilí, šířit nenávist, lži či vlastní vliv, ten si argumenty pro své činy najde kdekoli – v Koránu, v Bibli, v díle Karla Marxe, ve starých kronikách, v citátech slavných osobností, nebo třeba jen v poněkud abstraktnějších odkazech na „dobro společnosti“ či „vyšší principy“. Tyto argumenty mohou být naprosto nemístné či vytržené z kontextu, a terminologie použitá v těchto argumentech nemusí korespondovat s původním významy daných slov. Snad v každé historické epoše bychom nalezli nějaké příklady.
Vzhledem k tomu, že v globálním věku je svět propojený jako nikdy dříve, není možné se před všemi potencionálními riziky uzavřít, zatarasit hranice, distancovat se od určitých lidí atp. S ohledem k mezinárodní politice, mezinárodnímu obchodu, klimatickým změnám atd. se nás problémy jiných částí světa budou nějakým způsobem týkat i tehdy, kdybychom vystrnadili všechny cizince a republiku (opět) obehnali ostnatým drátem. Ani útěk za zdi kláštera, na pustý ostrov nebo do sterilního krytu někde pod zemí by nás před všemi riziky neochránil – minimálně ne před těmi, které si neseme sami v sobě. Proto v uzavírání se před vnějším světem a direktivním odmítání některých jeho částí nevidím žádné řešení. Možnosti řešení se podle mne ukrývají naopak ve vstřícnosti, snaze o vzájemné porozumění a dialog.
Je pravděpodobné, že s ohledem na globální procesy a změny, budeme v budoucnu čelit stále většímu množství problémů a dilemat, se kterými zatím nemáme žádnou zkušenost. Mnohé z nich budou přirozeně vzbuzovat obavy. Zjednodušené odsuzování či lhostejnost k těmto tématům situaci nevyřeší. Neochotou k naslouchání, dialogu a vědomou „slepotou“ můžeme docílit toho, že se později tato témata stejně někde objeví v podobě problémů podstatně větších rozměrů.
Každé nenávistné prohlášení o tom, že "ta druhá strana je zlo", či jiné způsoby poukazování že "oni jsou ti špatní" (na rozdíl od nás), "oni se hlásí ke zlé ideologii" (a způsob našeho smýšlení a jednání je v naprostém v pořádku) atp. mírové řešení nepřinese. Naopak, tento způsob argumentace napomáhá k ještě větší polarizaci, ještě větší vzájemné nenávisti a strachu, a růstu ještě většího extremismu na obou stranách.
V čí prospěch?
Hlavní účelem terorismu je zviditelnění se, vyvolání strachu, nenávisti a paniky, zkrátka vytvoření takového mediálního obrazu, který vyhovuje záměrům teroristických organizací. Na terorismus lze nahlížet jako na marketing sloužící určitým zájmovým skupinám. Násilí má totiž vždy zaručeně to nejlepší PR. Zabijete-li dnes někde v západní Evropě sto lidí najednou, zítra o vás bude mluvit celý svět. Nutno říci, že se „islámským“ teroristům jejich záměry daří naplňovat poměrně úspěšně. Překroucené informace o islámu veřejně prosazuje řada politiků napříč politickým spektrem, i řada aktivistů, kteří svolávají demonstrace, sepisují petice atd.
Co je hlavním účelem islamofobních projevů? Domnívám se, že nejčastěji také zviditelnění a laciná hra na emoce za účelem získání důvěry voličů či stoupenců. Nevím, nakolik si to tito lidé uvědomují, ale přebíráním interpretace islámu, kterou prosazují islamističtí extrémisté, právě těmto extrémistům napomáhá. Snaha teroristů zaštiťujících se islámem by vyšla zcela naprázdno, kdyby jejich činy a jejich interpretace nepřebírala západní média, politici, aktivisté a potažmo širší veřejnost. Spolupráce mezi extrémisty na jedné straně a extrémisty na straně druhé funguje skvěle. A je, aniž si to možná všichni aktéři dostatečně uvědomují, také oboustranně výhodná.
To, co dělají veřejně známé osobnosti, které se v České republice dopouštějí nenávistných či nekvalifikovaných odsouzení islámu, nespravedlivé generalizace atd. se naštěstí neprojevuje teroristickými útoky. V rovině rétorické se ale od propagandy vyzívající k násilnostem příliš neliší. Tento postoj se příliš neblíží smířlivému prohlášení „Nejsme jako oni“, ale spíše by se dal popsat výkřikem „Jsme jako ti nejhorší z nich!“
Dominik Obruča