Koncepty racionalizované totality se v historii bezesporu vyskytovaly a vyskytují. Stačí připomenout Platónův kastovní systém nebo Aristotelovu nedůvěru v demokracii. Tyto příklady jsou natolik známé, že není třeba je více připomínat. Existuje nicméně politicko-ekonomický směr, který je historicky mladší, pro současnost podstatně ilustrativnější, a možná právě proto nepříliš zmiňovaný, ačkoli o jeho významu svědčí například to, že ovlivnil mimo jiné Huga nebo Balzaca. Jedna z čelných postav počátků sociologie, Auguste Comte, byl dokonce jistou dobu v nejužším kruhu spolupracovníků zakladatele tohoto směru, Henriho de Saint-Simona, podle něhož se směr nazývá.

Jaká je jeho idea a jakým způsobem souvisí se současností? Na následujících řádcích se pokusím Saint-Simonismus stručně představit a poté upozornit na některé paralely se současností, které mi při jeho studiu neodvratitelně přicházejí na mysl.

Saint-Simonismus

Saint-Simonovy klíčové pojmy jsou 'Nový řád' a 'Nová svoboda'. Nový řád spočívá v reorganizaci společnosti na společnost řízenou pomocí 'věděckých principů'. Tak, jak se objevují zákony v přírodních vědách, se dají hledat i zákony společenské, a tedy i politické rozhodování musí být založeno na metodách (přírodní) vědy (zde je patrná blízkost Comtově pozitivismu). Z toho vyplývá nutnost ustanovit centrální řídící orgán - Saint-Simon mu říká Newtonova rada. V jeho třech komorách má zasedat několik stovek vědců, inženýrů, umělců a velkých podnikatelů, kteří objevují objektivní pravdu a pomocí ní formulují zákony, kterými se musí řídit zbytek společnosti.

Z toho vyplývá zmíněná 'Nová svoboda' - občan se vzdává osobní svobody ve prospěch šťastného života. Obyčejný člověk sám si jej totiž nedokáže zabezpečit, jelikož k tomu nemá dostatečné schopnosti. Šťastný život mu dokáže zaručit jen vláda elit. Přechod od staré svobody k nové spočívá v umědomění si této skutečnosti a podřízení se rozhodování Newtonovy rady. Společnost řízená Novým řádem se tak konečně zbaví chaosu a konkurence, čímž umožní technologický pokrok, ekonomický růst a z něj vyplývající vznik nových elit.

Axiomy a jejich důsledky

Saint-Simonova konstrukce vychází z Comtovy teze o stejnosti podstaty přírodního a společenského světa. Z toho vyplývá, že metody přírodních věd jsou univerzální a není žádný problém je použít i ve vědách společenských, a zejména politice, naopak, takový postup je žádoucí.

O jaké politice ale potom mluvíme? Saint-Simon byl přesvědčen, že pravda je jen jedna a společenský řád je stejně pevný jako například zákony fyziky. Jakákoli forma pluralitního rozhodování, ve které si mohou konkurovat různé názory a zájmy je nesmyslný, dokonce škodlivý - proto je úkolem elit objevit jednu jedinou objektivní pravdu. Stejně tak je nevhodná konkurence v ekonomice, protože správný výrobní postup je vždy jen jeden a musí být objeven osvícenou elitou. Politika coby rozhodovací proces nemá v takové společnosti žádné místo.

Dnešní odkaz?

Při četbě seriózních světových politických a ekonomických magazínů se nemohu ubránit dojmu, že by někteří jejich autoři rádi uvítali takový svět, jaký načrtl Saint-Simon před dvěma sty let. Stačí si přečíst reakce na americké či rakouské prezidentské volby, referendum v Nizozemí o asociační dohodě s Ukrajinou nebo nejčerstvěji referendum v Británii o vystoupení z EU.

Příkladů je celá řada: Například na Foreign Policy komentátor (či snad analytik?) James Traub píše, že 'Je čas, aby elity povstaly proti ignorantským masám', protože "Republikánská strana je plná popíračů vědy a ekonomické reality..." a dovolila vystoupit muži, který vytváří realitu pro hloupé lidi. Je také nutné si přiznat, že lidé jsou pomýlení a je na elitách, aby je z omylu vyvedly.

Ve francouzském Le Monde vzkazuje jistý přední světový právník politikům Evropské unie v článku 'Zakažte referenda, abyste zachránili evropský projekt': "Přestaňte zahazovat evropský projekt, státy, za které jste zodpovědní, geopolitickou pozici Západu a světovou ekonomiku v zájmu svých osobních ambicí a zájmů svých následovníků! (myšleno voličů národních států)".

Poměrně groteskní je výrok prvního místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse o možném odsouzení Davida Camerona za to, že britské referendum povolil. Stejně tak článek bývalého poradce Evropské komise Frasera Camerona reagující na referendum v Nizozemí s názvem 'Proč bychom měli zakázat referenda o politikách EU' argumentujících tím, že voliči jedné země nemohou změnit to, o čem 27 ostatních zemí již rozhodlo (nezmíní však už, že pouze prostřednictvím eurokomisařů).

Ani v českém protředí takový přístup není ničím výjimečným. Stačí vzpomenout na prezidentskou volbu nebo výrok poslance Miholy k zamítnutí zařazení debaty o referendu k setrvání v EU na program Sněmovny: "Na tom, že je to blbost, nesmysl, neopodstatněná záležitost, trvám ... Nemáme jinou alternativu než EU, dobře to víme." Kdo 'to' ale 'ví'? Skutečně může být jeden člověk natolik sebevědomý, aby v jedné větě zastoupil deset a půl milionu lidí, aniž by se jich zeptal?

Konec

S příklady bychom mohli pokračovat donekonečna, nicméně všechny tyto hlasy mají společného jmenovatele - rozhodovat musí ti, 'kteří tomu rozumí'. Není ovšem příliš zřejmé, kdo tyto elity mají být. Jaká síla má rozhodnout o tom, kdo je patricij a kdo plebejec? Má mít vyšší váhu ten hlas, jehož majitel má za sebou více semestrů studia?

Racionální důvody odmítnutí elitářského systému podpořených výzkumy nabídl Petr Robejšek v textu 'Proč je masa moudřejší než elity?', přidám však další: Politologové a ekonomové se mohou tvářit, že vytvářejí objektivní analýzy a odhalují realitu, často za pomoci velmi sofistikovaných nástrojů, ale vždy budou vedeni svými vlastními partikulárními zájmy a zájmy svých institucí. A v jejich zájmu bezpochyby elitářské systémy jsou. Nejinak tomu bylo u Saint-Simona. Jak píše Holman: "Není pochyb, že to byla právě Saint-Simonova myšlenka o vůdčí roli elit, která byla pro známé osobnosti tak přitažlivá."
I intelektuální elita je člověk a žádné vzdělání ani prestiž nedokáží zaručit dost empatie k tomu, aby jednotlivec či malá skupinka rozhodovala vždy plně ve prospěch milionů lidí. Sociální inženýrství není ničím víc, než hayekovským předstíráním znalostí. Myslím, že společenské zákony jsou jiné podstaty, než přírodní. Přírodní zákony existují a je třeba je objevit - ty společenské je třeba vytvořit na základě konsenzu mnoha rozdílných zájmů a ani ten největší génius všechny tyto zájmy nemůže znát. Proto společenské zákony nedokáže vypočítat sebeosvícenější elita.

Možná, že paralela Saint-Simonismu se současným posunem EU a euroamerických intelektuálních a politických špiček k diktatuře 'vědecké elity' je mylná a jako obvykle za všechno může Putin. Nebo že by nám v civilizovaném světě vyrůstala 'Nová demokracie', stejně demokratická jako byla Saint-Simonova 'Nová svoboda' svobodná?

Marek Soukup


Zdroje
• Schumpeter, Joseph A. History of economic analysis. Psychology Press, 1954.
• Holman, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. Nakladatelství CH Beck, 2005.
• http://foreignpolicy.com/2016/06/28/its-time-for-the-elites-to-rise-up-against-ignorant-masses-trump-2016
• http://www.euractiv.com/section/global-europe/opinion/why-we-should-ban-referenda-on-eu-policies/
• http://www.breitbart.com/london/2016/06/23/lawyer-ban-referendums-save-eu/
• http://nazory.ihned.cz/komentare/c1-65358410-vzpoura-gerontu-koncerty-vam-zakazou-misto-nich-dostanete-referendum-o-vystoupeni-z-eu
• http://zpravy.idnes.cz/blbost-nesmysl-rekl-mihola-a-poslanci-vyradili-referendum-o-odchodu-z-eu-1or-/domaci.aspx?c=A160504\_104906\_domaci\_kop
• http://zpravy.idnes.cz/poslanci-kyvli-na-to-ze-chteji-jednat-o-referendu-o-vystoupeni-z-eu-1dn-/domaci.aspx?c=A160503\_151811\_domaci\_kop
• http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-proc-je-masa-moudrejsi-nez-elity-f18-/p\_politika.aspx?c=A160604\_161248\_p\_politika\_wag