Kdybych byl Američan/Američanka, tak nejdu volit, slyšela jsem minulý týden často v rodině, od přátel i kolegů. Blíží se volba nového českého prezidenta a já se podobně jako mnoho dalších lidí obávám, že by něco velice podobného mohlo platit i v jejím závěrečném kole. Lidé, kteří nebudou souhlasit s žádným ze dvou nejúspěšnějších kandidátů, buď nepůjdou volit vůbec, nebo s nevolí zvolí takzvané menší zlo.

Ano, být prezidentem je jistě obecně velice náročné, protože hodně lidí má od hlavního reprezentanta své země nerealistická očekávání. Doufají, že se ukáže být jejich názorovým klonem. Ale je skutečně nutné, aby se volba prezidenta ve svobodné zemi řadila mezi situace, v nichž se nám může snadno přihodit, že stojíme před volbou z našeho pohledu nevhodného, nebo ještě nevhodnějšího kandidáta?

Tento nápad není můj, podobný návrh jsem už někde slyšela, ale velmi mě zaujal:

V závěrečném kole voleb by lidé měli mít možnost vyjádřit svůj nesouhlas s oběma kandidáty. Vhodit do urny nulovou kartu, aktivně je oba odmítnout.

Opakování voleb by bylo opravdu drahé! Ale stálo by nás to vážně více než následné letité rozkoly, nepříjemná atmosféra a nejistota, kam vlastně země „pod vlivem menšího zla“ směřuje?

Občanova možnost udělit nulovou kartu by případné kandidáty nejspíš také přiměla ke kampani, ve které by nebyly rozhodující šikovné pomluvy protikandidáta, útoky na sociálních sítích a vydatná pomoc trollů na webových fórech. Nebylo by to pouhé: „Kdo s koho!“ Uchazeč o nejvyšší křeslo by si musel především sám získat voličovu důvěru. Ukázat, že je zodpovědný, uvážlivý člověk, který bude inspirovat a obezřetně, ale zajímavě reprezentovat naši kotlinu. Pořád doufám, že tohle je většina našich lidí, pokud je nezažene do kouta uměle a umně pěstovaný strach nebo špatný systém, schopna ocenit.

Závěrem: V politice se moc nevyznám, takže můj dnešní krátký blog berte, prosím, s rezervou :), jako nápad k ranní kávě. Přeji vám pěkné listopadové dny.

Alžběta Dvořáková