Čím více se ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová snaží vyvrátit prohlášení komentátora Jana Lipolda, že žije mimo realitu, tím více nám dokazuje, jak moc mimo ve skutečnosti je. Tedy alespoň mimo realitu rozvinuté země stojící na demokratických principech. V reakci na Lipoldův článek projevila obdivuhodnou neznalost toho, co zastupitelská demokracie je a jak by měla fungovat. Ale už alespoň víme, jak si mohla sama pro sebe odůvodnit a ospravedlnit bezprecedentní omezení práv občanů a zradu, které se na nich dopustila.

Šlechtová po nesmyslné premise, že zájmy občana nehájí občan sám, ale jeho radnice, přichází s dalším absurdním špíčkem - občan si radnici demokraticky zvolil, má co chtěl a neměl by ji do toho kecat či podporovat “zfanatizované” neziskovky, které radnici kritizují. Takhle totiž ministryně vidí smysl demokratických voleb.

Doufal jsem, že tato vize klausovského autoritářského pojetí čehosi, co si na demokracii hraje, je již přežitá. Že je v zájmu vlády snažit se budovat společnost lidí, kteří jsou aktivní, zajímají se o dění kolem sebe a chtějí se ho účastnit. Demokratickými volbami totiž politický život občana nekončí, ale začíná. Občan se ztotožnil se svým zástupcem, kterého nakonec volil, na základě sympatií, podobných názorů či politického programu, ovšem to neznamená, že má od něj politik bianco šek, aby se po volbách choval, jak chce. Je vázaný svými sliby, svým politickým programem či programovým prohlášením vlády. A občan má plné právo svého voleného zástupce kritizovat v případě, že se těmto slibům zpronevěří a nejedná v jeho zájmu, případně může založit spolek či politickou stranu, která se proti volenému zástupci vymezí. Ostatně nevzniklo takhle i hnutí ANO - kritikou tradičních stran, které nehájily zájmy občanů, a založením strany nové?

Takže zatímco marketingoví specialisté ANO pracně budují image protestní strany, která kope za občany, Šlechtová každým dalším vystoupením a prohlášením ukazuje, jak jsou jí politicky aktivní občané a občanská společnost jako celek proti srsti. “Demokratické volby! Tady vládnu já a vy mi do toho nebudete mluvit. Jen mi jednou za čtyři roky nezapomeňte hodit volební lístek.” Chybí už jen zavést všeobecnou volební povinnost volit ANO a “demokratická” vize ministryně by se moc nelišila od vize Lenina, kterého Šlechtová záměrně zmínila ve svém článku.

Ale neutíkejme od podstaty problému. Šlechtová porušila programové prohlášení vlády, které slibovalo, že žádným způsobem neumenší práva svých občanů. Jenomže teď se lidé už nebudou moci účastnit územního ani stavebního řízení třeba pro spalovny, obří parkoviště či nekonečné budovy skladů, které se táhnou krajinou. A pokud občanovi vadí, že bude mít za domkem kouřící komín spalovny, musí se spolehnout na svou radnici.

Tak jako se na radnici mohli spolehnout lidé například v městské části Brno-Ivanovice. Tamní starostka v roce 2006 hájila názor občanů a podala žalobu proti rozhodnutí úřadů o umístění stavby obřího hypermarketu Bauhaus. Poté, co po volbách o pár měsíců později došlo k výměně vedení městské části, nová starostka z ODS se postavila na stranu developerů a žalobu stáhla a občany nechala ve štychu, mohli se dál bránit jen vlastními silami a skrze svůj místní spolek.

Nebo jako v Machově na Broumovsku. Tam má vzniknout v tichém, nejmalebnějším koutu CHKO ve vesnici, kterou dosud prochází jen místní úzká silnička končící pod horami, nový hraniční přejezd do Polska. Namísto dosavadní přírodní idyly, hnízdiště čápa černého a chráněných vstavačů má tudy nově ve špičce projíždět až 2500 aut denně. Silnice má být rozšířena, staleté lípy byly vykáceny. Neprotestují jen ekologové, ale hlavně místní lidé - kolony aut mají hrčet těsně kolem domů desítek z nich. Záměr prosazují krajští úředníci a obecní zastupitelstvo hraje mrtvého brouka. O tak zásadní věci poškozující každodenní život obyvatel, šetrný turismus a příjmy místních lidí se rozhodlo potichu, bez diskuse. A protesty lidí radnice ignoruje.

Dlužno poznamenat, že ministryně Šlechtová nás klamala, když pro ČTK uvedla: "A obec je vždy členem každého řízení v rámci získávání stavebního povolení. Takže práva občanů České republiky v žádném případě nejsou omezena." Ve skutečnosti podle stavebního zákona obec není a ani před novelou nebyla účastníkem stavebního řízení, ale jen územního.

A proč se o takové maličkosti, jestli vyroste parkoviště či supermarket někomu za domkem či o pár metrů dál, zajímá Greenpeace, když to není důležité pro zachování biodiverzity, ochranu globálně důležitých ekosystémů, jako jsou pralesy či oceány, či pro zastavení klimatických změn? Je nám celkem jedno, že se do nás paní ministryně s gustem pokusila kopnout a strčila nás do jedné věty s Leninem. Zachování práv občanů podporujeme proto, že potřebujeme silnou demokratickou společnost, pokud chceme v budoucnosti žít v míru a v harmonii s životním prostředím.

Potřebujeme hrdé, svobodné a aktivní lidi, kteří znají svá práva a jsou pro ně jednou ze základních hodnot. Lidská práva nejsou šiška salámu, ze které jde tuhle trošku ukrojit a tamhle uždíbnout. Proto potřebujeme vládu, tedy konkrétní ministry a ministryně, kteří to na rozdíl od Šlechtové chápou a nežijí mimo realitu.

A proto mám pro vás všechny dnes jasný vzkaz, a to bez ohledu na to, jaké jsou vaše politické preference: Zajímejte se o dění kolem sebe. Nebuďte lhostejní. Jděte k volbám. Pak sledujte, co vaši volení zástupci dělají. Když se vám to nebude líbit, ozvěte se. Když se vám to bude líbit, zapojte se. A nenechte se nikým odradit. Protože takhle, a jedině takhle funguje demokracie.

Lukáš Hrábek
Greenpeace Česká republika