Odhalené ženské ňadro
Endlich oben ohne, smáli se Němci, pro které to žádné zjevení nebylo, měli přece své FKK pláže a byli zvyklí na jiné pozoruhodnosti.
Nedávno jsem pozval dceru do jedné dobré pražské restaurace na oběd. Věděl jsem, že přijde pozdě, jako obvykle, ale nenapadlo mě, že se dostaví v plné sestavě. To jsem zjistil až ve chvíli, kdy se od vchodu ozvalo volání servírky: „ Jožko, pojď nám helfnout!“ Následovalo bouchání dveří, které bylo potřeba do široka otevřít. Spatřil jsem kočárek, který nesl číšník se servírkou, a snažili se jej vmanévrovat do lokálu. Za ním šla má dcera, která jim ochotně radila.
Když kočárek dorazil k mému stolu a vyčerpaní pomocníci odešli, viděl jsem, že dítě spí a dcera je v dobré pohodě. Můj vnuk se ozval naneštěstí dříve, než jsme doobědvali. A hodně hlasitě!
„Musím ho nakojit,“ oznámila dcera a začala si rozepínat halenku. „Má hlad, chudáček. Je v restauraci, tak se musí najíst.“
Bylo mi jasné, že zbývají vteřiny, než se vyvalí nad stůl s roastbeefem jedno bělostné ňadro. A nebyl jsem sám, kdo tomu měl přihlížet. Okolní plně obsazené stoly zaručovaly vysokou sledovanost chystané akce.
„No,“ začal jsem v posledním okamžiku před téměř biblickou scénou, „snad bys mohla to kojení…“
Nedopověděl jsem. Ňadro vyklouzlo do lokálu a rozvalilo se na všechny strany. Kdo dosud lelkoval s pozorováním našeho stolu, okamžitě to napravil. Dítě se přisálo a jekot utichl.
„Bude pít z obou?“ zablekotal jsem.
„Ještě nevím“, usmála se dcera. „Prostě poobědvá s námi. Ať se cítí v restauraci jako doma! Stejně v ní stráví polovinu života.“
Tak! Můj vnuk je hladový. Záhy si podmanil i druhé ňadro.
Zkrátka se mnou seděla u stolu žena „nahoře bez“.
Nevím, zda se z dětí matek, které se nedávno demonstrativně obnažovaly při kojení v bance, stanou bankéři, ale z mého vnuka může být jednou gurmán.
Nebo Pohlreich?
Roman Ráž
spisovatel