Umělci se ozvali: Vyhlásili týden neklidu v České republice na dny 25.-29. května. Reagují tak na situaci v pražských divadlech, ale akce je vyhlášena obecně na obranu kultury. A v této chvíli končí legrace. Petice, demonstrativní stávky, výzva k aktivitě adresovaná obecně veřejnosti může být rozbuškou, může efektem sněhové koule strhnout lavinu odporu veřejnosti k záležitostem nesouvisícím jen se situací pražských divadel. Lze ale umělcům vyčítat jejich chování? Nelze.

Vzpomínám na jednání ostravského zastupitelstva před několika lety. Náměstek primátora pro životní prostředí žádal navýšení finančních prostředků na centrální čističku vod. Navrhl, aby potřebné miliony byly vzaty z rozpočtu kapitoly kultura.

Řekl jsem mu tehdy, že splašky je třeba z města odvádět. Ale když na to vezme peníze které paří kultuře, budou za chvíli splašky na chodníku. Samozřejmě jiné, než ty v kanálech. Splašky duchovní, ne splašky odvádějící finální produkty metamorfózy poživatin, ale přímo finální produkty chování lidí k lidem a ke svému okolí. Splašky z blbé nálady dospělých. Splašky z bezradnosti dětí. Splašky vznikající z deficitu kultury jako takové.

Argumentace tehdy pomohla, na centrální čističku byl vzat úvěr.

Obce si vydržují divadla v rámci tzv. veřejné služby. Tedy služby, kterou si radní objednávají pro své občany. Ano, do divadel chodí menšina. Víc lidí najde cestu do sportovních stadionů, zejména pak na fotbal, nebo hokej. Nic proti tomu. Ale proč by menšina neměla dostávat plody veřejné služby? Nekomerční kultura bez dotací nepřežije.

Vícezdrojové financování ke kultuře patří. Sponzoři a donátoři pomáhali umělcům odjakživa. Ale jedním z těch zdrojů, a u veřejné služby snad tím hlavním, mají být veřejné rozpočty. Neboť nekomerční kultura je právě tou, která brání narůstající produkci duchovních splašků.

Týdnu neklidu tím pádem fandím.

Ladislav Vrchovský
předseda Společnosti pro kulturu a umění
Ostrava