Máme tu koronavirus. Zavírají se školy, firmy, nakonec se zavíráme i my samy doma. Ze začátku nakupujeme jak zběsilí, poté šijeme všichni roušky. A mezitím já přemýšlím, jak zabavit své skoro tříleté dítě a zda zvládnu utáhnout celou domácnost. Protože jsem OSVČ.

První věc jde celkem snadno. Všude se na mě valí tipy a triky, jak dítě zabavit a zároveň být pozitivní. Každý den plánuji nějaký program, tvoření, pohádky, hrajeme hry, povídáme si.

Druhá věc už je těžší. Otevřu si Google disk, tabulky a počítám. Mezitím posílám maily, zda domluvené projekty platí či nikoliv. Výdaje zvládnu zkorigovat, naštěstí jsem myslela dopředu a mám našetřeno, to co se mohlo hodit na ledničku nebo dovolenou, padne na přežití. Přistávají mi maily s hlavičkou: Omlouváme se, ale díky nečekaným událostem rušíme. No ok…to je docela na nic. Co teď? Ze zahraničních zpráv se dozvídám o podporách státu pro podnikatele. Snažím se zjistit, zda podpora proběhne u nás. Jak já jsem naivní. Prvně přijde zpráva o odpuštění záloh - zdravotní a sociální, alespoň něco. Napadá mě otázka, zda když se mi něco stane, můžu jít k doktorovi? No nepřemýšlej o tom, říkám si. Další tipy přichází. Prý se máme zadlužit. Vtipné, ironické, chce se mi brečet. Nechci volit cestu našeho státu věčného zadlužování. Přichází další a další prohlášení vlády, každý den se mění a mně se z toho motá hlava. Diskuze na sociálních sítích mi zrovna taky nepřidají. Prvně dostaneme 15 000 pak 25 000 jednorázově. Alespoň něco, když se mi rozbije lednička, 25 000 mi ji pokryje.

Nerada se spoléhám na ostatní a rozhodně ne na stát. Lidé jsou na tom jistě hůře než já, pořád jsem nedopadla tak, že si musím jít přivydělávat do Tesca. Na druhou stranu si říkám, platila jsem daně, zdravotní a sociální: vše poctivě. Na rozdíl od některých se stát nesnažím obrat o peníze a přesto, když bych to potřebovala jako sůl, stát mi nic neposkytne. Kdyby se lidé nevzbouřili, možná by těch jednorázových 25 000 ani nedostali. Mnozí namítnou, máte s tím počítat a mít naspořeno. Ano mám, ale firmy nemusí chtít investovat a budou šetřit, nemusím mít práci ani v budoucnu. A další věc, pro mnoho firem je jednodušší si platit tzv. freelancera než stálého zaměstnance. Na vlastní pěst jsem se vydala i díky svému dítěti, pro mě bylo jednodušší a výhodnější být svým vlastním pánem než těžko hledat poloviční úvazky, kde by mi vyšli vstříc s dítětem. Navíc, i kdybych měla nyní práci na plný úvazek, mohu o ni přijít tak či onak.

Vládní opatření a postoje k osobám OSVČ se mění každým dnem, co nám tedy zbývá? Čekat, nebo jednat z vlastní vůle. Dcera už mě volá, jdeme si hrát na prodavačky.

Beáta Packová