Lidská práva podle ombudsmana
Křečkovo poslední stanovisko je konzistentní s jeho dlouhodobě prezentovanými výroky, které nemají šanci být chápána jako odborná stanoviska nebo jako odlišné právní názory. Ombudsman setrvale prokazuje, že oblasti lidských práv nerozumí a neorientuje se v ní, a že nejenže není odborně vybaven pro řádné vykonávání funkce ombudsmana, ale že i odmítá ji řádně vykonávat.
V rozhovoru pro Respekt v roce 2017 Křeček mluví o restartu lidských práv, a uvádí, že řada práv postupně ztrácí svůj význam. Zpochybňuje hodnotu svobody slova a svobody shromažďování s tím, že v Aleppu přece také nikdo není v těchto svobodách omezen a stejně to k ničemu není. Jako příklad uvádí termín čínský rolník a ptá se: „Po čem touží čínský rolník? Aby měl svobodu slova, svobodu shromažďovací, nebo je pro něj spíše důležité, aby měl zajištěnu mzdu a vzdělání?“
S naprostou nonšalancí ignoruje skutečnost, že bez základních svobod nemohou existovat ani svobody v oblasti ekonomické a sociální. Totalitní režimy jsou schopny občanům sice zajistit jistou životní úroveň, a dokonce někomu i dostatečně slušnou, ale tím nemůže být ospravedlněno omezení základních svobod. Křeček zřejmě nerozumí pojmům jako svoboda a důstojnost lidské osoby, rovnost před zákonem. Jinak by nemohl argumentovat termínem čínský rolník, protože tím v podstatě obhajuje jakoukoli diktaturu. Legitimita diktatury podle Křečka spočívá v její schopnosti uspokojit přiměřené materiální potřeby občanů. Ostatně, kdyby Asad respektoval základní svobody, nebylo by ani Aleppo, ale to už by nebyl ani Asad u moci. Absolutářské režimy vykazují ekonomický růst, ale společnost je deformována nedodržováním lidských práv, díky čemuž se daří korupci, podvodům, podnikání v těchto společnostech je deformováno v důsledku nerespektování vlastnických práv. Bez garance základních práv není garantováno nic dalšího. Kdo neuposlechne vládce, může ztratit všechno.
Křeček soudí, že svoboda slova už neurčuje běh světa a ptá se: „Jakou má nyní hodnotu moct říkat si či psát, co chci?“ Odpověď je právě v tuto chvíli krutě jednoznačná: „Tisíce lidských životů.“ To není žádné přehánění. Kdyby čínský režim neumlčoval Li Wen-lianga a jeho kolegy, mohl být celý svět daleko lépe připraven na přicházející pandemii. A kam zmizela lékařka Ai Fenová z Wu-chanu?
„I kdyby to byla pravda, já tento názor nesdílím,“ tímto nepřekonatelným argumentem proslul Křeček v reakci na analýzu Masarykovy univerzity, podle níž Parlamentní listy šíří prokremelskou propagandu. A tak je to se vším.
Ombudsman se řídí zásadně svými pocity. I když prohlašuje, že lidským právům se věnuje více jak dvacet let, jeho argumentace se nijak neliší od populistických politiků. „Jestli něco lze omezit, jestliže něco zvažujeme nějakými testy proporcionality, tak to není podle mého názoru právo. Ale je to jedna z možností, která je nám dána společností za dobrého počasí,“ tvrdí Křeček v rozhovoru s Markétou Bidrmannovou. Je ostudné, že něco takového tvrdí člověk, jehož úkolem je hájit lidská práva. Zřejmě nemá tušení, že test proporcionality znamená kritéria, podle kterých se poměřují dvě v kolizi stojící základní práva. Kritéria pro omezení základních práv jsou stanovena v Listině základních práv. S takovouto základní neznalostí principů fungování demokratického právního státu by neměl uspět žádný student u zkoušky. Křeček jen znovu prokazuje, že nemá pro řádný výkon své funkce dostatečné odborné znalosti. Jeho konstatování, že „stanovisko ombudsmana je to, co já si pomyslím,“ vyjadřuje jeho jedinou způsobilost k výkonu funkce. Prostě si to myslím, a proto to tak je.
Marie Kolářová