Část republikánů si již jistou dobu uvědomovala, jakou ránou konzervativním hodnotám zasadilo prezidentské působení Donalda Trumpa. V jeho průběhu opakovaně prokazoval, jak vzdálené jsou mu hodnoty této strany, ke kterým se vždy hrdě její politici, jako byl např. John McCain „Právo na život a svobodu, právo na řízení společnosti konsenzem a vládu práva, na rovnoprávnost justice a na ochranu vlastnictví, to jsou hodnoty, které tvoří jádro naší identity. Právě věrnost jim činí z člověka Američana.“

Naopak Trump nikdy neprokazoval eufemisticky řečeno přehnanou úctu těmto právům, ale pokoušel se ohnout Ústavu ve svůj prospěch a se zneužíváním práva neměl žádný problém. Ilustrativní je příběh Jamese Comeye, bývalého šéfa FBI, kterého se Trump zbavil, protože Comey odmítl jít Trumpovi na ruku a přísně dbal na nezávislost institucí. Byl přímo otřesen a znechucen Trumpovým požadavkem na loajalitu šéfa FBI. Comey přísně respektoval požadavek nezávislosti úřadu a jasně dal Trumpovi najevo, co od něj čekat nemůže. To byl důvod, proč ho Trump odvolal.

Republikáni se při nominaci v roce 2016 nechali zlákat rádoby siláckou rétorikou. Čím ostřejší prohlášení, tím větší republikán. Jeho projev jim konvenoval rázností, odhodlaností, přímočarostí, ale také důrazy na témata blízká republikánům, jako imigrace, nesouhlas s Obamovu zahraniční politikou, kritika politické korektnosti. Nevšímali si jeho skutečného naturelu, přehlíželi vulgárnost, demagogii a urážení oponentů. Banalizovali slovní projev a sázeli na jeho sliby. Prostořekost nemusí být vždy nutně na škodu, stejně jako není nutné za všech okolností mluvit spisovně. Pozornost je třeba věnovat obsahu.

Trumpa definují tři kategorie výroků, které by od konzervativního politika nikdy neměli zaznít, anebo za použití Trumpova slovníku, můžeme definovat tři škály nevymáchané huby. První se týká osobních urážek týkajících se obvykle vzhledu nebo původu adresáta. Svědčí o jeho nevychovanosti a aroganci, nemusí se však z nich nutně vyvozovat dalekosáhlé vývody, byť koketování s rasismem má poněkud výbušný charakter.

Do druhé kategorie spadají výroky, které již prokazují rozpor slov a činů. Trump se vysmíval McCainovi, že se byl zajat ve vietnamské válce. Urážlivě mluvit o rodičích padlých vojáků. „Co jste obětoval vy pro svou zemi?“ zeptal se otce vojáka zabitého v Iráku. Jak se ukázalo, Trump lhal o své neúčasti ve válce, nevyhnul se jí díky volební loterii, jak tvrdil, ale kvůli předstíraným zdravotním problémům. Byl to jistý masochismus na straně republikánů, že strana mající ve vývěsním štítu odvahu a odpovědnost, si za svého kandidáta nominuje zbabělého chlapa vyhýbajícího se válce a urážejícího válečné veterány. Člověka, který jehož životní praxe je v rozporu s jeho prohlášeními.

Za naprosto neakceptovatelnou je ovšem třeba považovat Trumpovu totální relativizaci USA jako demokratického právního státu. Na připomínku, že v Rusku jsou vražděni novináři, Trump nonšalantně prohlásil, že v USA jsou vražděni policisté. Podobně Trump nezakrýval obdiv největším diktátorům, o Putinovi a o Si Ťin-pchingovi mluvil jako o skvělých vůdcích. Trump důsledně a setrvale ignoruje agendu lidských práv. Není to nikoliv z nějaké snahy nezasahovat do vnitřních záležitostí jiných zemí, jeho motivací je naopak ukázat svoji zemi, jako tu, která přece také má jisté problémy s dodržováním lidských práv.

Kdo není ochoten uvažovat v principech, přitaká tvrzením, že nespravedlnost se stane i v jeho demokratickém státě, ať už se jedná o podjaté soudní rozhodnutí, korupcí ovlivněné veřejné závazky, lži ve volební kampani. Fungující demokracie je postavena na dělbě moci, na institucích, které jsou nezávislé, na onom zápase o dodržování práva a spravedlnosti, ve kterém se utrpí dílčí šrámy, ale jenž se znovu a znovu snaží o zachování právní jistoty, o vítězství spravedlnosti a práva. Jednotlivé skutky formálně podobné těm v autokratických režimech se stanou, ale země má silné instituce, které nedovolí těmto skutkům přerůst v obecnou praxi.

Trumpovi jde o rozmělnění těchto principů. Chce přesvědčit, že jeho země se ve své podstatě neliší od autoritářských režimů, a to proto, aby měl co nejširší pole působnosti pro sebe. Aby se nemusel ohlížet na ty, kdo mu stojí v cestě a omezují jeho moc. Chce co nejvíce moci, chce vítězství. A to za jakoukoliv cenu. Proto se k němu přimykají ti, kdo doufají, že se na této moci budou podílet a proto v průběhu svého působení se zbavoval lidí, kteří hájili principy demokratického uspořádání.

Byla bych skeptická i k jeho razanci vůči Číně. Trumpův vztah k Si Ťin-pchingovi připomíná houpačku, chvíli o něm o mluvil s respektem, následně se z něj velký protičínský bojovník. V letošní volební kampani se objevily informace o jeho účtu a placení daní v Číně. Podle Boltona dokonce Trump požádal čínského prezidenta o pomoc v letošní volební kampani. V minulosti Trump rozvíjel v Číně podnikatelské aktivity, a tak se nabízí otázka, zda razantní protičínský postup nevyplývá spíše z jeho tamějších podnikatelských neúspěchů. Můžeme se pak ptát, jak by se dále vyvíjel vztah Trumpa k Číně, kdyby přišel Si Ťin-pching s lepší nabídkou. Netajil se také obdivem k severokorejským médiím chválícím Kim Čong-una. Mimochodem, kdyby byl Trump prezidentem v době, kdy u nás byli u moci komunisté, pravděpodobně by se soudruhy vycházel docela dobře, pokud by mu nenarušovalo jeho byznys. Ben Sasse, republikánský senátor, nedávno prohlásil, že „Trump líbá zadky diktátorům.“

McCain připomíná, proč považuje agendu lidských práv za důležitou: „Prosazování lidských práv není naivní idealismus. Vlády, které lidská práva svých občanů chrání, budou ve světových záležitostech spíše hrát roli konstruktivní a mírovou. Vlády, které jsou nespravedlivé, podvádějí, lžou, kradou a používají proti svým lidem násilí, se nejspíš budou chovat obdobně i k ostatním národům.“

Republikáni se mohli opakovaně v průběhu celého volebního období přesvědčovat, jak se nevyplatí, aby tuto stranu reprezentovala osobnost Trumpových parametrů. Člověk, který nerozlišuje pravdu od lži, naopak bezostyšně prokazatelně lže jen proto, aby dokázal, že on si to může dovolit, pokud je to cesta k jeho vítězství. V dlouhodobém horizontu destruuje poměry ve společnosti, ale to není něco, z čeho on sám by si dělal vrásky. Každopádně by si republikáni po zkušenostech s ním měli odnést jeden důležitý poznatek. I přes důraz na osobní odpovědnost, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, nízké daně a volný trh, nesmí přehlížet otázky sociální spravedlnosti, nezaměstnanosti a zdravotní péče. Trump navrhoval zrušení Obamacare, čímž by připravil o miliony Američanů o zdravotní péči. Nic lepšího však nenabízí. To byl také důvod proč proti zrušení hlasoval McCain. Velmi nerad jednal proti vlastní straně, ale nic jiného mu nezbývalo, protože si uvědomoval, že za republikáni nemají náhradu. Ze zkušenosti s Trumpem by si měli odnést, jak důležité je vybrat za kandidáta hodnotově ukotvenou osobnost vnímající potřeby celé společnosti, nejen vlastního byznysu.