Před 6 lety byly limity oxidu siřičitého v Přerově překročeny 36x. V Přerově je jediná chemická výroba – PRECHEZA z holdingu AGROFERT, která vyrábí kyselinu sírovou ve velkém množství. Inspekce životního prostředí podléhající ministru Brabcovi dala chemičce zanedbatelnou pokutu. V médiích jako IDNES jsme se mohli dočíst, že na vině byly inverzní podmínky – tedy zřejmě ptactvo nad Přerovem v ten den mávalo křídly méně než obvykle.

Nyní tu máme otravu ryb v Bečvě, na které leží i zmíněný Přerov. Otrava zasáhla asi 40 km toku řeky proti proudu od Přerova, zahynulo asi 40 tun ryb. Viník stále není znám, i když proti proudu je známa jediná chemička, která kyanid na kilogramy ročně neprodukuje, jak sama uvádí, ale kyanid tvoří. Máme tedy věřit, že ryby se neotrávily, ale spáchaly rituální sebevraždu udušením a kyanid vyprodukovaly ve vrcholném stavu své smrtelné agonie?

Těžká je práce analytika v chemické fabrice, který má měřit, hlásit a předcházet vylučování škodlivých látek do ovzduší, vody, půdy v množství překračujícím limity dané legislativou v oblasti životního prostředí. O to je těžší, že chemie je obor, se kterým se těžko uplatníte jinde než zase v chemické fabrice a vedení fabriky má jediný zájem – maximalizovat zisk, ale k tomu se výroba nesmí nikdy zastavit.

Takže ani nejde zastavit proud těch jedů. Analytik to musí pochopit taky a tak je dobře zaplacen, aby přimhouřil oko, falšoval měření nebo aspoň mlčel a neměřil, co se nemá. Totéž dělají jeho nadřízení, techničtí ředitelé, finanční ředitelé, jednatelé, předsedové představenstva atd. až po samotného majitele. Tak to běží celá léta, být odborníkem na mlčení je skvěle placenou prací v tomto případě.

Problém je, když nastane problém takového rázu, že by náhrada škody nebo jiný postih (trest odnětí svobody pro odpovědné osoby) mohl ohrozit další ekonomické fungování chemického provozu. Pravda se přiznat nedá, lhát se taky nedá. Tak se věc tutlá, zametá pod koberec a zatlouká se. To je například případ kyanidu v Bečvě, který zabil 40 tun ryb. To fakt nejde odbýt pokutou v hodnotě pár desítek tisíc, že… To by prostě na veřejnosti, neprošlo…

Na půdě fabriky bývá svrchovaným pánem její nejvyšší manažer nebo majitel, někdy je to i jedna osoba. Většina lidí se bojí problémů, nechtějí přijít o práci, splácejí hypotéky, mají děti, takže je lépe mlčet. Pokud tentýž majitel ovládá i státní aparát, jeho akční rádius k tutlání, zametání a zatloukání se rozšiřuje i o tuto státní sféru.

Pokud máte tu moc, že řídíte i ministry životního prostředí, šéfy u policie, šéfy inspekčních orgánů, je tento prostor pro utajení pravdy takřka neomezený. Čili můžete důkazy zničit uvnitř fabriky i kdekoli v jejím okolí, prostě všude. A žádné takové důkazy se nedostanou tam, kde by mohla vyjít na světlo pravda a vina. Anebo se tyto důkazy vůbec nebudou hledat. Protože pravda bez důkazů není pro viníka nebezpečná. A když to ututlat nelze, zařídí Vám aspoň snížení pokuty na únosnou úroveň.

Důkazy, které existovaly na půdě fabriky, budou zničeny bezodkladně zaměstnanci, kteří za to dostanou slušné držhubné. Důvěrníci, kteří se postarají o zničení nebo dezinterpretaci důkazů získaných Policií nebo inspekčními orgány, budou po čase odměněni dobře placenými posty ve státní sféře. Pravda nesmí vyjít najevo. Rozkaz zněl jasně. Leklé ryby? Budou zapomenuty. Do médií se pustí nějaký případ z minulosti, který se týká Kalouska nebo ODS, aby se měl lid čím zabývat a na Bečvu zapomněl.

Ze začarovaného kruhu se těžko utíká. Pro jednotlivce situace takřka neřešitelná. Pokud nenajde někdo – insider – hrdina - nadlidskou odvahu stát se whistleblowerem a opustit dobře placené zaměstnání v chemii.

Systematicky je věc řešitelná jen tak, že v tomto státě díky volbám začne vládnout jiná síla, která pochopí, že některé chemické výroby ekonomicky této zemi nic nepřinášejí a zátěž, kterou přinášejí životnímu prostředí je rozhodně vyšší a bude lépe je prostě zavřít a jejich produkty nakupovat v zahraničí nebo je nahradit substituty, které se vyrábějí z něčeho nezávadného. Jako trh a pokrok v technologiích v energetice postupně vede k útlumu těžby uhlí, lze obdobný proces očekávat i v chemii v příštích letech, lidé si začínají více vážit životního prostředí a klimatické změny zasahují stále více do našeho běžného života.

Totiž v těchto chemičkách už ti lidé za ta léta podléhají takové úrovni provozní slepoty, že jakékoli znečištění je pro ně obvyklé a přijatelné, protože okolí fabriky už je tolik zamořené, že by ten přírůstek ani nešlo objektivně změřit. Tak je velkou otázkou, zda někdo jako pan Brabec s dlouholetou zkušeností vysoce postaveného manažera Lovochemie a tolerancí ke znečištění, kterou si tam za ty roky vypěstoval, může vykonávat efektivně a odborně funkci ministra životního prostředí a zřizovatele Státní inspekce životního prostředí.

Protože dosahovat miliardových zisků na úkor kilometrů zcela zničené přírody včetně potenciálního rizika ohrožení životů a zdraví lidí tam žijících, na to může mít žaludek jen opravdu někdo hodně urputný, amorální a bezcitný.

Ing. Pavel Večeřa