Pokud jako kapitalista a podnikatel něco vlastníte jako investici a máte z toho zisky, pak nepochybně tuto investici budete dále rozvíjet, aby se ty zisky nevytratily, ale jejich potenciál se dále navyšoval. Budete odborníky, kteří se o tuto investici starají, směřovat k jejímu vylepšování, aby lépe uspěla na trhu.

Na trhu, kde se dále zpřísňují ekologické normy a standardy, budete svoji strategii směřovat k tomu, aby produkce byla stále čistější bez nežádoucích emisí, jedů a karcinogenních látek. Protože nechcete, aby Vám stát takovou škodlivou investici uzavřel nebo zakázal používat. Tuto strategii mnozí nazývají inovační politikou, lze inovovat technologie, procesy, suroviny nebo konečný produkt. Na skutečné inovace lze také získat dotace, což by mělo inovační firmy motivovat v pozitivním směru, aby se do dalších inovací pouštěly.

Velmi zvláštní inovační politiku však uplatňují v holdingu AGROFERT, jak jsme se mohli v minulých dnech opakovaně dozvědět. Toastový chleba z pekárny Zelená louka vůbec inovativní není podle auditorů z Bruselu a 50miliónovou dotaci musí proto vrátit. Hnojivo z LOVOCHEMIE také není inovativní, protože totéž hnojivo již vyrábí podnik téhož holdingu na Slovensku v Dusľo Šaľa a opět je třeba vrátit 50miliónovou dotaci. Kopie prostě není inovace, ani pokud je mylně za inovaci vydávána. Při inovaci je třeba kreativity, mnoha let úsilí a pak teprve vznikne něco nového, což se však podaří jen nemnohým.

Přitom ve zmíněném holdingu by se našlo mnoho příležitostí pro inovace, které by mohly být nejen profitabilní pro holding, ale také velmi společensky přínosné. Chtělo by to jen dobrou vůli a pochopení, co skutečná inovace je a že k ní je potřeba úsilí a oběti a velkou trpělivost.

Tak například často veřejně komentovaná biopaliva by bylo možno vyrábět a filtrovat, aby v nich obsažené částice neškodily motorům usazováním pevných částic. Chce to však vyzkoušet mnoho variant, testovat různé složení paliva a hledat tu, která motory nezatěžuje. Spolupráce s automobilovým průmyslem je nezbytná.

Také by bylo možné vyšlechtit řepku, která nevyčerpává půdu, nezatěžuje ji nadměrným plevelem a není nutné k jejímu pěstování vynaložit ohromné množství pesticidů a dalších chemických prostředků k hubení škůdců v podobě hmyzu, hub, plísní apod. Včely by jistě rády měly takovou řepku zcela prostou chemie a mnohem více by se jim v blízkosti takového pole dařilo.

Hnojivo obsahující vysoký obsah dusičnanů a fosforečnanů způsobuje eutrofizaci vody. Ve vodě se pak množí sinice, v létě hynou ryby z nedostatku kyslíku a jako koupaliště rybníky nepřicházejí po většinu roku v úvahu z důvodů hygienických. Jistě by šlo vyvinout lepší hnojiva, která vodě a vodnímu prostředí neškodí. Jen si to opět žádá úsilí a oběť v podobě angažovaného inovačního procesu včetně angažovaných výzkumných a vývojových pracovníků.

Chemička DEZA z holdingu prý loni vyprodukovala podle Integrovaného registru znečištění až 93 kg kyanidu za loňský rok, to není opravdu málo, zvláště pokud tento jed směřoval do okolní vody (tedy především do řeky Bečvy), vzduchu nebo půdy. Copak nebylo možné za ty roky již proměnit technologie a procesy tím způsobem, aby na vstupu ani na výstupu něco takového jako kyanid, fenol a další jedy se vůbec neobjevily?

Jak se zdá, za ty roky, kdy v této zemi holding působí a prosperuje, nedokázal svoji kapitálovou sílu proměnit ve zlepšení svých výrob, aby neotravovaly tuto zemi. A nevidíme stále ani snahu, která by tímto směrem šla, která by hledala řešení. Spíše vidíme stále silnější snahu skutečné příčiny problémů zatajit. A jak se zdá ani státní orgány se nemají příliš k tomu, aby se domáhaly uplatňování zásady znečišťovatel platí (POLLUTER PAYS PRINCIPLE).

Ing. Pavel Večeřa