Jak mnozí vědí, u pěti pravicových demokratických stran došlo ke spojení sil, z 5 subjektů zřejmě půjdou do voleb jen 2 se svými koaliční projekty. Otázkou je, zda podobný proces můžeme očekávat i na opačném konci politického spektra – na levici. Protože některé průzkumy či volební modely z poslední doby dávají ČSSD 4 % a KSČM jen 3% odhadovaných volebních preferencí, zdálo by se to logické.

Totiž první z uvedených stran tak dlouho neměla jiné téma než zvyšování minimální mzdy, až se její voličstvo smrsklo na ty, kteří tu minimální mzdu skutečně pobírají. U strany druhé nostalgie po starých časech už není tak silná, aby přilákala dost voličů. A možná jim toto téma sebral díky svému kádrovému profilu Andrej Babiš. Nezdá se mi nicméně, že by vykročením ke spolupráci obou stran byl rudý svetr pana předsedy Hamáčka.

Problémem obou stran je bohužel chybějící lídr. Ale také absentuje výrazné nové téma a nová strategie. Možná by tím novým tématem mohl být neomarxismus. Neomarxismus prý na rozdíl od marxismu ortodoxního prý nepoužívá ke svému cíli, jíž je dosažení beztřídní společnost, násilí (a znárodnění kapitálu), ale jiné nástroje, které jsou tržně konformní. To jsou bohužel jen teoretické poučky z učebnic ekonomie, které v praxi mnoho neznamenají a mnoho voličů nezískávají.

Taková nová neomarxistiská formace by byla velmi žádoucí pro Andreje Babiše. Pokud obě současné levicové hlasy ze Sněmovny v říjnu odejdou, nebude mít s kým uzavřít koalici. A demokratické strany o spolupráci s ním nestojí, to je vidět. Odchodem ČSSD a KSČM ze Sněmovny už by také ANO ztratilo výhodnou pozici ve středu politického spektra a posunulo by se na levou periferii, což samo o sobě je místo s nejhorším koaličním potenciálem.

Pokud to levice s neomarxismem myslí vážně, měla by se zaměřit na voličskou základnu SPD a Trikolóry. Obě strany se sice považují za pravicové, ale jejich voliči jsou levicoví. Jde jen o to je přesvědčit, že účast na koncertech skupiny Ortel, sledování konspiračních webů a věčné nadávání opravdu nejsou perspektivní strategií pro život. Každý jednou zmoudří a bude si chtít založit rodinu. Pak jeho víra ve stálé zaměstnání a ve fungování státu a jeho služeb bude na místě. Tuto část voličů o tom mohou přesvědčit právě levicové strany a získat nové voliče.

ANO nebo pravicovým demokratickým stranám opravdu odloudí KSČM/ČSSD voliče jen těžko. Ale pokud se ČSSD začíná zajímat o témata jako exekuce, výživné a penze, může to být jistým příslibem do budoucna. Škoda, že levicové strany při nedávném snižování daní zaměstnancům nevytáhly téma úrovně a kvality veřejných služeb, které bude třeba pokrýt i z nižších daňových příjmů, protože to je také nosné politické téma do blížících se sněmovních voleb.

Ing. Pavel Večeřa