Mám tu čest i potěšení uveřejnit první z řady osobních vzpomínek na den, kdy naši zemi před čtyřiceti lety obsadila vojska pěti armád Varšavské smlouvy. Poslal ji jeden z Vás, čtenář zdejších blogů. Děkuji jemu i všem dalším, kdo reagovali na mojí výzvu a rozhodli se podělit s námi o své zážitky. Postupně v tomto blogu vyjdou další.

Libor Stejskal, editor blogů

Srpnový maratón

Je léto 1968 a spolu se dvěma kamarády pracujeme na brigádě v Moravském Krumlově. Každý den visíme na lanech… Jsme totiž horolezci a při opravě zdejšího kostela si vyděláváme na později plánovaný zájezd do hor. Doba je taková, jaká tehdy byla. Jeden si už může i přivydělat, zdejší farnost je ráda, že se někdo pustí i do opravy věže a tak makáme a makáme a abychom neztráceli čas dojížděním, jsme ubytováni i se snídaní přímo na faře.

Farní kuchařka nás každý den kolem sedmé budí vonícím čajem, kávou a buchtami. Ráno 21.8. je však všechno jinak. Hospodyně se slzami v očích s námi třese už v pět hodin a namísto vůně snídaně nám přináší puštěné tranzistorové rádio.

Rázem jsme na nohou. Práce jde samozřejmě mimo a naše jediná touha je rychle domů, do Brna. „Jak se tam ale chlapci dostanete, nic nejezdí a co když narazíte na Rusáky“? Nám je ale všechno jedno. Je nám dvacet let, jsme plni síly, do Brna zkrátka doběhneme!

Těch asi 40 kiláků si dnes moc nepamatuji. Nikoho z nás tehdy nenapadlo, že vlastně běžíme svůj první maratón; jenom domů, zjistit co rodiny, nabídnout svoji pomoc, bránit se… Jak jsme byli tehdy naivní!

Někde u Ostrovačic u nás zastavuje auto jedoucí od Brna. „Kluci, dejte si bacha, před chvílí u Bosonoh zastřelili jednoho kluka. A po silnicích nechoďte a pozor, na všech mostech jsou tanky!“ Po této zprávě se rozhodujeme, že opustíme silnici a poběžíme přes Pohádku máje a dál lesními cestami kolem Bystrce, Komína a Jundrova k řece Svratce. Naše běžecká anabáze pomalu končí. Přes zahrádky se dostáváme ke Svratce, Ještě se rychle svléknout a přeplavat. Jsme v Brně.

Zvědavost nás však posílá k jundrovskému mostu. Okupanti jej právě uvolnili pro pěší provoz, tank stojí opodál a kolem chumel nadávajících lidí. Maratón skončil a my jsme rádi, že jsme doma, že pomůžeme, že nás někdo vyzve, abychom se bránili… Jak jsme byli tehdy naivní!


Jan Krch