Rok 2009 byl Organizací spojených národů vyhlášen Mezinárodním rokem astronomie. Důvodem je 400. výročí dvou významných událostí. O první z nich se zasloužil italský hvězdář Galileo Galilei, když podle zpráv, které se k němu donesly z Holandska, sestavil dalekohled a začal s ním provádět astronomická pozorování. Vynález dalekohledu nepochybně znamenal mimořádnou událost v dějinách hvězdářství.

Galileo pomocí něho objevil například krátery na Měsíci, saturnovy prstence, čtyři největší jupiterovy měsíce, fáze Venuše či sluneční skvrny. Díky svým pravidelným pozorováním a zápiskům vydal roku 1610 útlou knížečku s názvem Sidereus nuncius neboli Hvězdný posel.



Část souhvězdí Velké medvědice - velký vůz - nad Hvězdárnou prof. Fr. Nušla v Jindřichově Hradci 29. 6. 2007.

Galileo udržoval čilý styk se svými učenými kolegy, zvláště pak s Johannesem Keplerem, tehdy pobývajícím v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. Keplerovi také zaslal další exemplář svého dalekohledu. Kepler však tento dar asi dostatečně neocenil, neboť jeho zrak nebyl zcela v pořádku a věnoval se spíše teoretickým výpočtům. Ve stejném roce, ve kterém Galilei použil dalekohled, tedy roku 1609, publikoval jeho přítel Kepler své dílo Astronomia nova, v němž formuloval první dva zákony popisující pohyb planet. To je pro nás druhá významná událost, jež přispěla k vyhlášení Mezinárodního roku astronomie právě na rok nadcházející.

Naše malá země má v rámci celosvětového astronomického výzkumu poměrně významnou roli a dlouholetou tradici. Zlatým věkem bylo jistě období Rudolfa II., kdy se v Praze pohybovaly osobnosti jako zmíněný Johannes Kepler, jeho předchůdce Tycho Brahe de Knudstrup, dále Tadeáš Hájek z Hájku a zdá se, že vztah k Čechám má po matce i Mikuláš Koperník. Na našem území, konkrétně na Moravě, se později patrně objevují stopy i po předcích slavné rodiny Herschelových - Williama, Caroline a Johna, která se významně zapsala do astronomického dění v Británii. Naše republika se ve 20. století také stala jedním z nejstarších členů Mezinárodní astronomické unie, získala darem hvězdárnu v Ondřejově - základ dnešního Astronomického ústavu AV ČR a rozprostřela na svém území velmi hustou síť různě velkých observatoří.



Noční krajinka. Vlevo nejjasnější hvězda oblohy Sírius z Velkého psa, uprostřed souhvězdí Orion, vpravo v rohu Aldebaran z Býka. Omice 13. 3. 2008.

Dlužno dodat, že tak učinila zejména v 50. a 60. letech, kdy mělo být účelem pomocí lidových hvězdáren šířit „vědecký světový názor“. Faktem však zůstává, že profesionální i amatérští hvězdáři zůstali ve většině případů ideologickému zaměření hodně dlužni a lidové pozorovatelny se věnovaly skutečně smysluplné práci a užitečným odborným pozorováním. Přechod režimu na tržní hospodářství znamenal tlak na odbourání „zbytečných“ výdajů či na komerční využití mnoha menších hvězdárniček, a tak po roce 1990 část z nich postupně přestala z finančních důvodů fungovat. V naší zemi s bohatou astronomickou historií a schopností nejen profesionálů, ale i amatérských nadšenců získávat výsledky, které se ani v zahraniční konkurenci neztratí, je to jistě škoda.

Svět se ubírá komerčními cestičkami a v moderní době vznikl dojem, že věda má význam, jen jedná-li se o aplikovaný výzkum, nikoliv o výzkum základní. Kdo ale předem rozhodne, který směr bádání bude mít výsledek v našem čase a prostoru prakticky využitelný? Pozná to politik, pozná to sám vědec? Astronomie svým bádáním po tajích vesmíru dala lidstvu asi 4 000 vynálezů, zabývá se vesmírem jako obrovskou laboratoři, do které nemůže zasahovat (možná naštěstí nemůže zasahovat), ale z níž se trpělivým měřením může lecčemus přiučit. A kromě toho tato tajemná věda je krásná a zajímavá i pro „duši“ člověka, dokáže ho na chvíli oprostit od všedních starostí a pozvednout mu mysl až k nekonečnu. Tak tedy popřejme hvězdozpytu hodně nových zajímavých objevů, a to nejen v jeho významném roce 2009.

Eva Neureiterová
Foto autorka