Koukám na Černého německé dálnice a přemýšlím, jestli tvoří Hakenkreuz nebo ne, koukám, a stejně jako historikové vidím nejen svastiku, ale i jasnou jedničku a osmičku. Teprve teď se začínám bavit; když jsem si ještě myslel – z kusých fotek, které člověk vidí a z toho, co o věci čte –, že jakýsi pro mě anonymní německý výtvarník zobrazil coby německý stereotyp zemi posetou dálnicemi, zíval jsem u toho nudou a myslel si něco o tom, že si mohl vybrat něco lepšího.

A ejhle – vybral a je to konečně legrace. Je to legrace proto, že se to každý bojí vyslovit, ale každého to v souvislosti s Němci stejně napadne jako první – a každý „normální“ člověk se přitom musí v duchu okřiknout: všichni Němci přece nejsou nacisti; bylo to tak dávno; musíme se dívat do budoucnosti... zkrátka čistá definice myšlenkového stereotypu, předsudku, který se díky uměleckému katalyzátoru stává zachytitelným.

Fór, ve kterém je svastika zabalená do dálnic, celou věc jenom koření a posouvá – jak už kdosi chytrý napsal, dálnice začal stavět právě Hitler, Německo je jimi opravdu přecpané, na provozu dálnic se živí obrovský průmysl (a zprůmyslnění zabíjení bylo taky jedním z „vynálezů“ nacismu) a tak dále, jak komu fantazie dovolí.

Konečně zajímavá hra s asociacemi, intertextuálními významy i atak na neustále vychvalovanou evropskou schopnost sebereflexe. Ambivalentnost jednotlivých políček je přesně to, co jim dodává význam a přitažlivost, což se týká i přeskládaného obličeje proroka Mohameda z Lega. První dojem – Dánsko je země stavebnice, která rozvíjí dětskou fantazii. Druhý dojem - není ale jen zemí, kde si kdosi jen tak hraje, je zemí, která se dokázala opravdu (aspoň tak to zvenku vypadá) postavit za evropské hodnoty a karikatury otiskla. Stačí ale chvilka nepozornosti a skládačka se změní opět jenom v kupu kostek.

Dalo by se pokračovat – na první pohled rovněž nudná a fotbal hrající Itálie získá na zajímavosti, když ten mač spolu hraje sever proti jihu, propírané „záchodové“ Bulharsko zase nejen naprosto přesně vystihuje myšlení průměrného Zápaďáka o „těch na jihu“ (pokud je vůbec vzal na vědomí), ale otvírá i otázku, jestli do Evropy patří také barevně svítící Turecko atd.

Komentáře k Entropě se jistě budou množit exponenciální řadou, tak už jen rychle na závěr: nejsem žádným skalním, velkým ani jiným kontinuálním příznivcem Davida Černého, celý ten humbuk mě ale zaujal a strávil jsem část odpoledne na Googlu. Komentáře německých novin – k neučtení. Süddeutsche Zeitung se v nudě překonávají a nevědomky (?) přidávají další stereotyp: Češi jsou neschopní a hned zkraje se jako předsednická země blamovali. Na to, že celá hra s falešnými identitami dodává teprve celé věci šťávu, se (další stereotyp, tentokrát z mé strany) německý mozek neodváží ani pomyslet. FAZ jsou jen o chlup empatičtější, nudnost článku nicméně taky obrovská. Nejsympatičtější se jeví levicové TAZ, ty alespoň částečně humornou notu projektu připouštějí (nadpis: „Bruselská švejkiáda“).

U rakouského Standardu mě odradily už titulky – mé předsudky mi nedovolí připustit, že bych se mohl dočkat aspoň špetky zábavnosti, a tak jdu raději dál. Sympatie naopak vyjadřuje britský The Guardian (článek začíná slovy: „Ano. Zasmál jsem se.“) a také polská Gazeta Wyborcza, která s jistým uspokojením cituje na konci článku nejmenovaného francouzského novináře: „A stejně si všichni v Evropě myslí, že jsou Němci nacisti.“ Tak jak to vlastně s tou Evropou teda je?

Lubomír Sůva (psáno v německém Göttingenu)