„Díky za státní maturity!“
V praxi to funguje následovně – několik let, ne-li desetiletí, mají studenti identické maturitní okruhy z jednotlivých předmětů. Plýtvali byste vy sami energií na pečlivou přípravu, kdybyste věděli, že stačí oslovit spolužáka, který má již maturitu za sebou a poskytne vám veškeré materiály, které se nalijete do hlavy a máte zkoušku dospělosti za sebou?
Neplýtvali. Nedivím se. Mentalita některých dnešních studentů je taková, že cokoliv se udělá navíc a dobrovolně, je směšné a ztrátou času. Maturita přestala být hrozbou. Dnes, v době, kdy učiliště zejí prázdnotou a kdy každý chce maturitní zkoušku ze střední školy, přestává být maturita výjimečností, „autoritou“. Nač před ní mít respekt? Nijak tomu nepomáhá boj o peníze ve školství (resp. boj o žáka) – myslím tím rušení přijímacích zkoušek na středních školách (snad vyjma gymnázií). V poslední době cítím respekt mladších studentů ze státní maturity (snad nejde jen o strach z neznámého – i když ten se na tom logicky také podstatně podílí), zatím co ti, kteří ještě letos jako poslední stihli maturitu „nestátní“ jsou naprosto v klidu a mnou si ruce.
Státní maturita je postavená na odlišném principu a nepodporuje tolik bezduché biflování, jako spíše přirozenou inteligenci a porozumění čtenému, žádá po žáku vyvinutí vlastní iniciativy (např. v literatuře rozbor knih, které sám přečte). Pro učitele to sice znamená velkou porci práce navíc, ovšem vřele jim to přeji a pevně doufám, že státní maturita navrátí maturitní zkoušce na významu a respektu.
Lucie Žáčková