Věřit, nebo nevěřit?
V raných devadesátých pan ministr Dlouhý (ano, ten co nyní zachraňuje naše hospodářství jako jeden z Nervů) doporučoval všem : “Kupte si přímotopy, elektřiny máme dost, vyplatí se to“. Všichni, kdo mu na to skočili, vědí, jak to dopadlo. Od té doby se elektřina pravidelně zdražovala každý rok o cca 10%.
Já, protože jsem invalidní a už jsem nemohl tahat kýble s uhlím, vadil mi ten věčný smrad, špatná účinnost kotlů, všude závěje popela jsem si pořídil elektrický kotlík. Za to, že tohle zmizí jsem byl ochoten platit třeba víc, ale bydlet kulturně.
Tenkrát si také ČEZ vymyslel fintu, jak zvýšit odběr těm přitroublým maloodběratelům – každý den čtyřikrát vypne s poukazem na odběrovou špičku na dvě hodiny proud. Za tu dobu vám topení spolehlivě vychladne, pak se musí trochu déle znova vyhřát a sotva máte topení teplé, vypne vám to znovu. Kdybych byl ČEZ, dám tomu co tohle vymyslel nějakou medajli. Spolehlivé, a hlavně nedokazatelné. A co se ušetří, šup s tím do Evropy za eura.
Teď je cena elektřiny asi na 40% toho, co musíme platit. Prý se nakoupilo na burze a musí se dodržet smlouva. Kde se vzala tak najednou burza? Když už před pár lety zdražování proudu nebylo čím zdůvodnit, cena byla stejná jako v Evropě akorát platy byly poloviční, lámali si chlapci ze všech ČEZů, EONů a dalších majitelů proudu jak najít nový způsob jak přijít k nějaké té pětce. Tak vymysleli burzu a bylo to. Nikdo tu burzu nepotřebuje, proudu je dost, stačí celé Evropě, ale nedalo by se šmelinářsky zdražovat. A díky téhle pohádce o košer kšeftu platíme o 60% víc, než je platná cena. To ani u těch cen benzínu už takhle nemůže fungovat! Nebo se dočkáme benzinové burzy?
Vzpomínat na různé reklamní akce ČEZu za naše miliony, podpory všech možných akcí za naše peníze, kdy maloodběratel jen při spatření loga ČEZu skřípal vztekle zuby, určitě nemá smysl. Teď investují to, o co nás oberou do Rumunska, Turecka atd.
Tak věřit nebo nevěřit?
Co když konečně nastoupí osvícená vláda a ČEZu tyto praktiky zatrhne? Proděláme? Vyděláme?
Poraďte, přátelé. Děkuji.
Jiří Dundáček