Byl jsem veselý a spokojený člověk, kterého rodina brala takového, jaký skutečně jsem. Jenže pak přišel šok. Přestože jsem vždycky používal kondom, jednou jsem to neudělal. A ta chyba byla osudová.

Samozřejmě jsem věděl, že existuje HIV/AIDS, ale partner měl problém mít sex s kondomem, a tak jsem ochranu hodil za hlavu. Zanedlouho přišla nemoc – vyrážka, horečka, zánět dutin. Lékařka nasadila antibiotika, která ale dlouhodobě nezabírala, tak mě poslala na testy HIV. Tam mi oznámili, že test vyšel pozitivní. Byl to pro mě šok a z toho dne si nepamatuju nic, jen pláč.

Trvalo mi tak tři čtvrtě roku, než jsem se s tím smířil, několikrát jsem přemýšlel o sebevraždě. S oním partnerem se už nestýkám. Odpouštět nemám co, byla to má hloupost. Měl jsem štěstí, že mám kolem sebe přátele a rodinu, která mě podržela a která se mi snažila pomáhat.

Teď pracuju jako asistent ředitele Domu světla Miroslava Hlavatého a jako poradce na nonstop AIDS lince. Dvakrát denně léky, jednou za tři měsíce na kontrolu k lékaři. Žiju jako dřív, mám práci, koníčky, přátele.

Začal jsem se věnovat prevenci. Snažím se přesvědčit lidi: Neberte tuhle nemoc na lehkou váhu. I když slyšíte, že s dá léčit, sex bez kondomu za to nestojí. Nejen kvůli HIV, ale i kvůli dalším sexuálně přenosným chorobám.

Vztah k sexu se u mě nijak zásadně nezměnil, mám ho pořád rád. Jen... tuhle chybu – sex bez kondomu - už bych nikdy neudělal. Svolení k sexu bez ochrany by bylo porušením zákona. Kromě povinnosti zákonné mám povinnost morální. A taky abych neohrozil sebe samého. Že se mi už nic horšího stát nemůže? Když budu mít sex s člověkem, který má jiný typ viru než já, navíc odolného vůči mé léčbě, může mě kombinace virů ohrozit mnohem víc, než když v těle nosím pouze ten svůj.



Autoři: Petr Sobek, Jana Benešovská MF Plus
Foto: archiv Petr Sobek