Se zájmem jsem si přečetl diskuzi pod článkem Veroniky Vendlové „Domácí porody“ a rád bych přispěl pohledem na věc z "druhé strany". Pracuji na anesteziologicko-resuscitačním odd., s rodičkami tedy přicházím do styku během provádění epidurální analgezie, císařských řezů a samozřejmě také při stavech ohrožujících na životě jak rodičku, tak dítě.

1. Myslet si, že když celé těhotenství probíhá naprosto fyziologicky, tak i porod bude bez obtíží, je naprostý nesmysl. Během samotného porodu může dojít k mnoha komplikacím, které porodní asistentka absolutně nemůže zvládnout. Např.i poměrně častá aspirace plodové vody může způsobit závažné dušení dítěte, které nelze vždy zvládnout pouhým odsátím tekutiny z dutiny ústní, může vzniknout potřeba zajištění dých.cest intubací, podáváním léků na rozšíření průdušek apod. Už jen tyto úkony porodní asistentka není schopna zvládnout, situace se poté řeší přivoláním RZP (min.dojezdový čas je pět minut a i toto je hodně optimistický údaj), dochází tedy k časové prodlevě, po kterou je dítě bez přísunu kyslíku. Navíc, lékař RZP s velkou pravděpodobností nebude mít větší praktické zkušenosti se zajišťováním dých.cest dětí, můžete tedy čekat další prodlevy apod. Dítě se tedy na specializované pracoviště dostane nejdříve do 30 minut od události. Důsledky si můžete domyslet sami. Dále je porodem ohrožena sama matka, nejčastěji masivní krvácení z ruptury hráze, atonie dělohy (život ohrožující stav) atd., zkušená porodní asistentka většinu z nich rozpozná, ale opět není v její moci jej účinně řešit, nezbývá než transport RZP a s ním související prodleva do definitivního řešení.

2. Je potřeba si také uvědomit, že medicína je sice přírodní věda, ale bohužel v ní neplatí, že 1+1=2. Jednou je to 3, jindy 1.5. Každý člověk je jedinečnou entitou, která na zásahy ze svého okolí reaguje do jisté míry odlišným způsobem - např.alergie na léky apod. Proto i správný medicínský postup někdy vede k neočekávanému/špatnému výsledku a to i v nemocnici s vynikajícím týmem odborníků.

3. Medicínu provozují lidé, proto vždy docházelo, dochází a k chybám a špatným rozhodnutím docházet bude. Myslet si něco jiného je čirá utopie. NEEXISTUJE lékař, který nikdy neudělal chybu, byl by to lékař, který nepracuje. Tedy i já jsem samozřejmě chyby udělal a jen děkuji bohu, že nakonec nepoškodily pacienta.

3. Nemocniční personál je někdy nepříjemný, to je rozhodně pravda a nemělo by to tak být, není to profesionální. Většinou je to však způsobeno únavou, pacient samozřejmě netuší, že jsem v práci třeba již 30 hodin nonstop, beze spánku a třeba právě přicházím ze sálu po 14 hodinách výkonu (anesteziologové se během operací nestřídají). To, že máme běžně odpracováno EU povolených 400 přesčasových hodin ročně již v únoru neví taky. To je informace, která by měla zajímat management a zejména politiky, ti jsou ovšem rádi že při nízkém počtu lékařů v ČR nemocnice fungují aspoň nějak, 15:30 odcházejí domů a veškerá zodpovědnost zůstává samozřejmě na lékaři. A proč jsou lékaři ochotni pracovat za těchto podmínek ? Moje základní hrubá mzda činí necelých 19 000, proto prostě sloužit musím, abych měl z čeho uživit rodinu a jdu i do tohoto rizika.

4. V posledních letech dramaticky stoupá porodnost, což je samozřejmě dobře. Bohužel ale na tuto situaci nijak nereagují managementy nemocnic, nedochází k rozšiřování počtu lůžek, nabírání dalšího zdrav.personálu (nemohou si totiž dovolit další růst nákladů), pracuje se tudíž pod tlakem s velkým obratem pacientů na jednom lůžku, což jistě nepřispívá k pohodě pacientů, ale ani lékařů!

5. Je otázkou, zdali všichni pojištěnci jsou ochotni přispívat na léčbu dětí/matek, které dobrovolně ze svého rozhodnutí podstupují riziko domácích porodů.

6. Jak je možné, že lékaři, kteří rodí děti, jsou ochotni provádět i interupce? Je to prosté, podepsáním pracovní smlouvy se zavazujete k provedení všech úkonů, kterém po vás zaměstnavatel vyžaduje. Existují nemocnice, které v této otázce dávají lékaři možnost volby. Já osobně jsem pro legalitu interupcí, k rozhodnutí jsem dospěl již během studií, když jsem navštívil oddělení s těžce postiženými dětmi, kde drtivou většinou byli děti postižené již intrauterinně rozvojem hydrocefalu a kde rodina odmítla lékařem navrhovanou interupci (téměř všichni z náboženských důvodů). Druhou stránkou mince jsou ženy, které používají „interupci jako antikoncepci“.

Na závěr Vám všem děkuji za přečtení tohoto článku a přeji klidný průběh porodu.

MUDr.Jiří Dvořáček
Lékař na oddělení ARO, se čtyřletou praxí