Se zájmem jsem si přečetl text skupiny ekonomů NERVU, prezentovaný panem Sedláčkem (From Helsinki with Love), který dává za vzor ekonomického transformačního procesu Finsko. Protože jsem v této zemi nějakou dobu studoval, rád bych dodal několik postřehů.

Ekonomové i politici mají v oblibě nacházet úspěšné modely transformace ekonomiky ve fungujících společnostech zejména bývalé Západní Evropy a USA, bohužel se příliš často nechávají inspirovat pouze procesními charakteristikami. Přitom bezesmyslná aplikace modelů chování funkčních v jedné společnosti mnohdy přináší katastrofální důsledky ve společnosti jiné, a to i v případě, že výchozí ekonomické charakteristiky situace mohou vypadat na první pohled stejně. Podívejme se na konkrétní podobu transformace finské ekonomiky blíže.

Tampere, příklad úspěšné transformace průmyslu
Jako vzorový případ transformace by mohla sloužit přeměna industriálního města Tampere (přezdívané Manchester severu) v současné postindustriální komunikačně-technologické centrum Finska. Podniky v Tampere a sousedním městečku Nokia byly v 80. letech zaměřeny především na zpracování kovů, výrobu těžké techniky a součástek, papírenský průmysl a přímo v Nokie výrobu elektronických součástek a zařízení (něco jako česká Tesla).

V situaci, kdy se finská pracovní síla stala příliš drahou a výroba ve většině průmyslových podniků ztrátovou a nekonkurenceschopnou, přišla centrální vláda s rozvojovým programem. Průmyslové podniky stály před volbou naprostého zániku a převedení pracovních sil do služeb a dalších odvětví, nebo před procesem radikální transformace výroby. Na rozdíl od jiných finských měst se Tampere rozhodlo jít cestou náročného procesu transformace těžkého průmyslu. Peníze ze státního rozvojového programu byly využity pro vybudování úzké spolupráce mezi vládními úřady, jednotlivými průmyslovými podniky, Universitou v Tampere a nově vzniklým Polytechnickým institutem. Týmy složené ze zaměstnanců podniků, jejich managmentu, úředníků, vysokoškolských pedagogů a studentů během dalších let přicházely s návrhy, jakým způsobem vylepšit konkurenceschopnost finského zboží. Výchozí premisou byly možné (a chtěné) vlastnosti finských produktů, následně se hledalo jejich uplatnění. Těmito vlastnostmi byly vysoká kvalita zpracování, vysoká technologická náročnost výroby, vysoká kvalita vzdělání lidských zdrojů. Návrhem těchto „mozkových trustů“ byla orientace na průmyslová odvětví, kde je nezbytná vysoká kvalita zpracování výrobků (výroba důlních strojů, výroba obrábějících strojů pro automobilový průmysl apod...), dále orientace na moderní technologie a komunikaci (Nokia aj.) a co nejširší podpora vzdělávání.

Výsledkem je v současnosti dominance finské Nokie v komunikačních technologiích, dále ovládnutí trhu s některými formami a typy důlních a obráběcích strojů a nejvíce funkční vzdělávací systém na světě. Finové se plánovitě rozhodli investovat do odvětví, kde jejich výhody (kvalita zpracování, technologická převaha aj.) přináší až více než 50 procentní celosvětovou dominanci a to na základě strategického plánování zmíněných „mozkových trustů“. Nutno dodat, že transformace Tampere postupovala ruku v ruce i s urbanistickým rozvojem (finská architektura a design jsou vyhlášené a signifikantní je, že mezi architektonicky nejvíce ceněnými moderními stavbami je nová budova university) a zejména s důrazem na ekologii (Tampere leží na peřejích mezi dvěma jezery, jejichž voda se dá rovnou pít a na jejichž pobřeží je mnoho městských saun a dokonce i jedny lázně).

Můžeme se vydat Finskou cestou?
Pokud tedy budeme hodnotit transformaci jako celek, tak je jistě hodná následování.

Větší rozpaky však vzbudí samotné procesní postupy, jak tohoto stavu dosáhnout. A na procesuální úrovni se již finský model v mnohém pro ČR jeví jako neakceptovatelný, protože se naplno projeví důležitost neekonomických aspektů. Samotný proces veřejné podpory a kooperace veřejné soukromé a akademické sféry probíhal v prostředí vzájemné důvěry a absence byrokracie, základem úspěchu nebyl v prvé řadě výše popsaný postup, ale jeho funkčnost. A tuto funkčnost zajišťuje vyspělost finské společnosti jako celku, zejména však jejích státních a veřejných složek, nikoliv pouze uplatnění ekonomických postupů. Kooperace mezi jednotlivými složkami byla možná pouze v případě, že všechny součásti systému byly efektivní, shodly se ve svých cílech a dodržovaly etické principy.

Efektivita státního sektoru, důvěra a orientace na budoucnost také nepřicházejí z čistého nebe, ale jsou součástí finské kultury jako celku i součástí světa jednotlivců. Veřejný tlak na etické chování všech složek systému od jednotlivců přes státní správu, soukromé podniky i mezinárodní korporace (na finském území) je tak vysoký, že chovat se neeticky ve Finsku znamená zároveň chovat se neefektivně.

Můžeme mít knihovny jako ve Finsku?
Podívejme se například na transformaci univerzitní knihovny University of Tampere. Dříve regionální klasická knihovna (výpůjčky přes katalogy, papírové průkazy apod..) byla během několika let proměněna v plně elektronickou moderní instituci s přístupem do všech vědeckých databází a s rozsáhlým elektronickým i „fyzickým“ knihovním fondem. (cíl jistě hodný následování). Knihovní systém funguje k všeobecné spokojenosti následujícím způsobem: knihovna je plně automatizovaná, zaměstnanci knihovny jsou pouze v odděleních informací (minimalizace byrokracie). Čtenář si sám otevře svůj účet (elektronicky), požádá o vydání knihovní karty, jejíž čipové číslo si přiřadí ke svému účtu (čtečkou). Elektronické objednávání knih funguje tak, že čtenář emailem pošle požadavek (pokud si nevybere mezi nejčastěji půjčovanými knihami přímo ve studovně), na veřejně přístupném pultu v knihovně do určité lhůty najde knihu, kterou sám elektronickou čtečkou načte ke svému účtu a dále je mu volně k dispozici. Po přečtení knihy (s možností neomezeného elektronického prodloužení výpůjční doby) ji přinese zpět, sám ji elektronicky odečte a odnese zpět do sběrného boxu (případně uklidí na své místo). Systém je ve finském prostředí maximálně efektivní a sloužící k naprosté spokojenosti. Přesto jeho aplikace v této podobě by byla v České republice nereálná.

Pokud tedy ekonomové NERVu správně dávají (co do výsledku) za vzor ekonomické transformace Finsko, je nutné si uvědomit, že možnosti úspěšného použití finského vzoru jsou limitovány neekonomickými podmínkami ve společnosti. Aplikace pouze vybraných postupů bez ohledu na celospolečenský kontext pak může v naší situaci přinést v lepším případě rozčarování a frustraci.

Tomáš Nikolai