Cesta do Kodaně (2) - Cíle konference o emisích CO2
Ale i kdyby to ETS mohlo fungovat i pro CO2, je důvod pro omezování emisí CO2?
Omezení emisí mohou být nákladná a aspoň na čas zpomalit průmyslový rozvoj. Kolik bude stát přechod na post-carbon ekonomii (hospodářství, v níž energie nebude pocházet z fosilních paliv), je těžké odhadnout. Mnohé záleží na nových technologiích, na tempu inovace.
Ekonomové Stern a Nordhouse vypracovali dvě různé ekonomické studie a došli k odlišným doporučením. Ten nákladnější, Sternův program, by stál kolem 5% národního důchodu, Nordhausův asi 1%. To bylo před ekonomickou krizí. Nicholas Stern, radikálnější z obou ekonomů, doporučuje, aby cílem nebylo dostat se do stavu před hospodářskou krizí, ale do stavu 'udržitelné energetiky'. Nová pracovní místa se vytvoří při zateplování domů a vývoji nových technologií. Tuto myšlenku převzal Barack Obama do své volební kampaně, ale teď jako prezident je opatrnější [7].
Prezident Klaus ve své knize vysvětlil, že motiv za plány na ETS daně je to, že 'ekologisté a environmentalisté' chtějí kontrolovat celý svět. Nejde jim o planetu, ale jen o moc jako kdysi komunistům. To je jistě jedno možné vysvětlení. Bohužel nikde tuto mocichtivou skupinu nepopsal nezávisle, takže ji nemůžeme analyzovat. Je jisté, že Al Gore je jeden z nich, jejich vůdce. A asi také každý, kdo s ním v čemkoli souhlasí, třeba naši "zelení". Pan prezident má hrůzu ze "vzpoury davů", a to v něm probouzí neblahé vzpomínky na komunismus. Ale můžeme se klidně a rozvážně podívat, zda jsou i jiná vysvětlení:
Otázka, kterou klade president Klaus ve své knize:
"Co je ohroženo? Svoboda nebo planeta?", by se dala vyložit jako 'buď a nebo'. [8.3]
Ale již prezident Jefferson řekl:
„Za trvání svobody musíme platit neustálou bdělostí a ostražitostí".
Pokud tedy souhlasíme s Jeffersonem, že svoboda je ohrožena, mohl by někdo mylně vyvodit, že planeta ohrožena není. To by ale byla logická chyba zvaná
„falešné dilema“ [8.3] . Ve skutečnosti je ohroženo oboje – lidská svoboda i lidské životní podmínky (spíše než planeta sama).
Uvedu jen jeden příklad ohrožení:
Britský lékařský časopis Lancet, velmi vážený ve vědeckých kruzích a nezávislý, řekl v závěru své komise:
"V tomto století je změna klimatu největší hrozbou lidskému zdraví .."
Jedná se o šíření infekčních chorob. Dnes jsou tropické nemoci, jako malárie, omezeny na 40% povrchu země. Pokud teploty stoupnou o dva stupně Celsia, může se tato oblast rozšířit na 60%. Je toto důvod k panice? Určitě ne. Změna nastane pomalu a Evropa bude mít čas se připravit. Ale je hysterické zvážit náklady různých strategií? To snad také ne.
Řešení, které bude přijato v Kodani, bude kombinací tří přístupů:
adaptace (přizpůsobení), mitigace (omezení emisí) a geoinženýring (stínítka ve stratosféře nebo ve vesmíru).
Royal society (Britská akademie věd) [8.4] nechala vypracovat řadu studií o tom, zda se dá a vyplatí měnit albedo (odrazivost) planety. Nápad natřít střechy na bílo byl vyhodnocen negativně. Je drahý a má malý dopad. Jiné metody byly vyhodnoceny jako možné, ekonomické a možná i doporučené. Například ty, které vytváří uměle to, co velké sopečné erupce dělají přirozeně, totiž aerosoly (popílek) ve stratosféře. Omezit se jen na takové metody by ale mělo negativní dopad na kyselost oceánů. (I kdybyste měli potíže s Angličtinou, podívejte se na toto VIDEO o životě mořské fauny a acidifikaci oceánů).
Skutečný problém změn klimatu není problém přírodních věd, klimatologů, kteří diskutují o sporných otázkách a zdokonalují metody měření, výpočty a modely. Problém je, jak se tyto výsledky přírodních věd, ty, o kterých je „vědecký konsensus“, dostávají (nebo nedostávají) široké veřejnosti. Veřejnost spolurozhoduje v politickém procesu o tom, co (pokud něco), by vlády měly uzákonit.
Ne snad, že by nebylo dost článků jak na Internetu, tak v novinách. Jako experiment jsem naklepal do českého 'Googlu' dvě otázky: "klima, lidské zdraví ". Jednou jsem přidal "hysterie" a jednou "nebezpečí".
Zde jsou výsledky:
7 630 česky psaných stránek na dotaz klima lidské zdraví, hysterie
30 300 česky psaných stránek na dotaz klima lidské zdraví, nebezpečí
Výsledky na anglickém webu jsou podobné. Těch, které varují před nebezpečím změn, je více než těch, které varují před hysterií. To ale nic neznamená. O pravdě, o faktech se nedá hlasovat. Jde o kvalitu výsledků a motivy. Obě strany se obviňují ze zištných motivů. V posledních pěti letech počet lobbistů vzrostl o tři sta procent [8]. Výdaje na výzkum, který ukazuje, že se změny zrychlují, také vzrostly. To neznamená, že vše, co čteme v novinách, je nepravda a propaganda. Ale něco z toho určitě je, protože míra té veřejné kontroverze je mnohonásobkem diskuzí v odborných časopisech.
V knize prezidenta Klause ti, kteří varují, tedy alarmisté, ekologisté a environmentalisté, jsou hozeni do jednoho pytle s redakcí časopisu Lancet, a celou řadou národních i mezinárodních vědeckých společností. Jistěže mezi environmentalisty je mnoho nerozumných, až fanatických lidí, například těch, kteří odmítají jadernou energii , aniž by si kdy přečetli něco o rozdílech mezi druhou a čtvrtou generací [3]. Těm lze snadno oponovat (pokud to stojí za to), ale ti nepředstavují všechny, ba ani většinu těch, kteří seriózně studují možná rizika a problémy, které změna klimatu přinese.
Takovému způsobu debaty, kde si řečník vybere ten nejslabší a nejpitomější argument, který by někdo v tom opačném táboře mohl mít, a hravě jej vyvrátí, se v Angličtině nazývá 'útokem na strašáka' [8.4]. Pokud chceme dojít k rozumným závěrům, musí obě strany omezit své argumenty na vážné oponenty a ignorovat extremisty a strašáky.
Budoucnost je nejistá. Je možné, že zítra nevyjde slunce. Není to ale pravděpodobné, tak s tím nepočítáme. Je možné, že LHC opravdu vytvoří malou černou díru, která sežere celou sluneční soustavu, jak “někteří vědci tvrdí”. Tím by se všechny problémy vyřešily již tento rok v listopadu. Ale pozor, máme tu vědecký konsenzus? Jsou to opravdu 'vědci'- fyzikové - nebo je to jeden potrhlý chemik, který požádal soud, aby spuštění urychlovače LHC zakázal, nebo aspoň odložil, než se tohle všechno vyjasní? Soud jeho žalobu zamítl.[1]
Lidé musí občas dělat rozhodnutí, i když nemají všechna fakta a všechna data. Spíše většinou než občas. Málokdy víme s jistotou, co budoucnost přinese, zvláště pak v politice. Zde jsme se podívali, jak se politické klima změnilo za necelý rok od optimismu ke skepsi. Konference v Kodani není vědecká konference o klimatologii. Je to konference politická, která rozhodne, jestli se lidé, tedy národy tohoto světa, dokážou domluvit o tom, co je potřeba, aby atmosféra Země nám všem i nadále sloužila. Možná nic, možná jistá kombinace tří popsaných přístupů.
A právě zde je ten háček: jsou to národy nebo lidé nebo lid, kdo žije na této zemi? Nebo jsou tu dokonce i nějaké unie, jako třeba Spojené státy? Spojené státy nemohou být superstát. Mají federální vládu a jsou tedy federací, která ovšem nemůže mít ministerstvo zahraničí. Proto asi tomu ministerstvu říkají 'Department of state', to protože superstát je státem, že ano? :-). Ale může být superstrát členem federace nebo unie? To by bylo něco jako 'množina všech množin', - pojem, který - jak říkávali marxisti - vede k nekonečnému regresu. Nevíme totiž, zda taková množina může obsahovat sama sebe.... ble ble ble ..
To jsou významné problémy, které asi bude v době Kodaňské konference řešit Ústavní soud ČR: je Evropská unie superstátem nebo jen debatním klubem? Je-li prostě unií jako USA, mohla by mít ministra zahraničí a prezidenta?
Takže docházíme k závěru, že Jefferson byl proti středoevropským špičkovým intelektuálům "úplnej hadr". Slogany o svobodě, to ano, to ho napadlo, ale ty hlubší filozofické otázky, to se zase nechalo na nás, na zemi české a jejích senátorech.
Odkazy - úplné citace (odpovídající číslům v [ ] závorkách) jsou na stránce http://tinyurl.com/ylh5dzl tedy ZDE
Petr Frish