Všechny záležitosti jsem vyřídil a zbylý čas do odjezdu jsem se rozhodl strávit ve stálé expozici Národní galerie „Baroko v Čechách“, ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí. Byl jsem tu sice od otevření v říjnu 2008 již několikrát, poprvé ale mimo hlavní turistickou sezónu a v podvečer.

Od paní šatnářky jsem se dozvěděl, že jsem právě šestý návštěvník pobývající v tuto chvíli v rozsáhlých prostorách renesančního paláce. Pomocí výtahu jsem se pohodlně dostal až do vrchního, druhého patra s plátny mých oblíbených Slezanů Michaela Willmanna a jeho nevlastního syna Jana Kryštofa Lišky. Bylo okolo sedmnácté hodiny a začalo se stmívat. Rohová síň patra s krbem mne odměnila výhledem na zasněžené střechy Malé Strany .



Až tam nahoře, z malého, dosud rozsvíceného okna, jsem se rozhlížel po Malé Straně a fotografoval její část od Nerudovky po Lobkowiczký palác .



Nevím, kde byli ostatní návštěvníci, já se procházel horním patrem sám, jenom sem tam se vynořili pracovníci galerie z přítmím pokrytých zákoutí útulných renesančních místností. A tak jsem si mohl nerušeně dopodrobna a zblízka prohlížet malbu slezských mistrů.

Následné nižší první patro disponuje honosnými reprezentačními místnostmi a tak je tu vhodnější prostor pro monumentální plátna Petra Brandla, Karla Škréty, nebo Václava Vavřince Reinera. V bočních salonech jsou k vidění opět, ale komornější Brandlové a také Kupečtí v klidu a zblízka bez rušení turistickými výpravami.

Podvečer již definitivně pokročil a expozici ovládlo bodové osvětlení vytvářející mimořádnou atmosféru, o kterou je návštěvník mimo zimní sezónu připraven. Stará dřevěná podlaha se leskla jen místy a rembrandtovské světlo rozdělovalo liduprázdné sály na plynule navazující shluky soch a obrazů. Kolem byla dávno dokončená díla, ale stále jsem cítil terpentýn z barev starých mistrů. Kde byli všichni ti Pražané, kteří přicházejí o takový zážitek za pouhých osmdesát korun ? Tam kdesi dole, v osvětleném městě, jich žije jeden milion.

Od února prý už zase začnou jezdit školní zájezdy a chodit turisté. Navíc Národní galerie připravuje od 26. listopadu letošního roku do Jízdárny Pražského hradu a Valdštejnské jízdárny velkou soubornou výstavu Karla Škréty, takže mnohá plátna ze současné expozice budou na čas přemístěna a nebude možné si je prohlížet v souvislostech s ostatními autory.

Do konce ledna zbývá jen pár dní mimořádných podvečerních zážitků ve stálé sbírce NG. Tak se tam prosím všichni příští týden nenahrňte, prodejní galerie Palladium, Tesco či jak se všechny ty moderní výstavní budovy jmenují Vás nepochybně také potřebují, aby přežily. Panu řediteli Knížákovi děkuji za mimořádný zážitek z podvečerní expozice. Sbírka barokního umění z Čech, ve Schwarzenberku od roku 2008, už napořád zůstane spojena s jeho jménem.

A na závěr kýčové story ještě jeden záběr ze zpáteční cesty Karlovým mostem bez turistů těsně před osmnáctou hodinou večer. To víte, venkovan jednou za čas zase v Praze.

Ladislav Grőssling



Fotoaparát mobilního telefonu Nokia E90 s pouhými 3,2 MP se omlouvá za technickou úroveň snímků, dělal co mohl.