Ta myšlenka vás asi napadla taky: Když vezmeme na vědomí, že hmota je utkána z částic, které v ní nemají ani svoje pevné místo, a že pevnost a tvarová stálost oněch takzvaných pevných látek je dána jenom rovnováhou sil, kterými na sebe částice vzájemně působí, tak už je jen krůček k představě, že v mezerách mezi částicemi našeho světa existují částice jiného světa: světa, ve kterém třeba platí jiné přírodní zákony.

Částice obou světů nevstupují do žádných interakcí a tak je „onen“ svět našimi smysly nepostižitelný. Tím nás to může přestat zajímat a můžeme se nanejvýš jenom radovat z toho, že v naší knihovně je vlastně ještě plno volného místa – jen ho nedokážeme využít. Nicméně důvěra, že víme, co v sobě skrývá tuten kousek kovu anebo tamten černý kocour, je tím nahlodána.

Před několika lety přijel do Čech americký letecký inženýr Jack Houck a na Toulcově Dvoře uspořádal „psychokinetickou party“. Starý pán širokému publiku vysvětlil, že to, co se bude dít, je náramná legrace: silou myšlenky budeme ohýbat vidličky a lžíce. K ničemu to není; jde jen o to, abychom si ukázali, co dokáže síla vědomí, a zaradovali se z toho. Desítky lidí včetně dětí pak pod jeho vedením ohýbaly vidličky a lžíce. Na záznamech je patrné, když někdo podváděl a přemohl materiál silou, což lze samozřejmě taky: jenže ohyb vypadá úplně jinak. Kdo by čekal, že byla přítomna nějaká mystika nebo že se stane svědkem extáze, byl by zklamán. Dětem to šlo o něco lépe, než dospělým. Nejhůř to prý jde fyzikům.

Na internetu je takových záznamů plno. Svalnatý pořízek v montérkách, zastižený během šichty v jakési dílně na výrobu kordových pásů, které oranžově sviští v pozadí záběru, předvádí totéž. Silou myšlenky přiměje materiál lžíce k tomu, že je tvárný jako plastelína. Chlapík přiznává, že hůř by to šlo, kdyby měl ohnutou lžíci narovnat. To se materiálu už tak nechce.

Jsou to věci, které je dobře vzít na vědomí. A vážit si toho, kolik pozitivních překvapení nám může svět ještě přinést. Překvapení, která se skrývají v mezerách mezi částicemi našeho světa, možná.

Ale přece jen něco vrtá hlavou. Proč ten inženýr zdůrazňoval, že je to legrace? A proč to jde ohnout snadněji, než narovnat? Hle, stopa: zatímco ohnutí je „jen tak“, v narovnání je účel. A proč to letecký konstruktér zkouší na lžičkách a ne na křídlech letadel? Kdyby někdo dokázal silou ducha zplastizovat křídla Boeingů přímo ve vzduchu, tak by mu Bin Laden jistě dobře zaplatil. Taky u válcovacích stolic by seděli lidé, kteří by silou vůle zajišťovali to, na co jsou potřeba desítky výkonných hořáků. - Jenže tady by už nešlo o žádnou legraci, asi.

Bůh stanovil našemu světu přírodní zákony; Bůh anebo Universum. Že by zároveň byla stanovena možnost vyjímek; jakási abolice? „V nezávažných případech je dovoleno, aby zákon neplatil.“ Lidský duch pak smí rozhrnout nosné předivo, z něhož jsou utkány přírodní zákony, a vše je na chvilku jinak. Individuální vědomí smí udělat vryp do vědomí obecného.

Kolik takových vyjímek bylo vydáno? A kdo všechno jich smí využít? A není zvířatům dovoleno víc, než člověku? - Lecos lze, janom na svůj šém si Golem nesmí dosáhnout.

Kdysi v oněch dobách jakási soudružka učitelka plnila svou povinnost a snažila se vyvrátit Frantíkovi víru v Boha. „Tak nám ukaž, Frantíku: kde ten Bůh podle tebe je?“ „Tam!“ ukázal Frantík neurčitě vzhůru. „Nesmysl!“ vítězně hřímala učitlelka. „To by ho byl Gagarin musel vidět!“ - Asi se špatně díval, paní učitelko!“ mlčel si pro sebe Frantík.

Tož tak.

Jan Vaculík

PS: Několik inspirativních odkazů, pár z mnoha:
https://www.youtube.com/watch?v=9EeJE3pUdbc
https://www.youtube.com/watch?v=v313t9QIahQ
https://www.youtube.com/watch?v=3KfFADf_ks8
https://www.youtube.com/watch?v=SmbkfQNrg34
https://www.youtube.com/watch?v=Mo5FNYyWcrA