Česko má v tuto chvíli 6 úmrtí v souvislosti s koronavirem. Jeden případ přibyl během psaní tohoto textu. Dalo se to čekat a jsme bohužel na začátku.
Znovu a znovu se musím hořce usmívat nad překvapením některých českých i zahraničních odborníků nad nehezkými čísly, která přicházejí z Itálie.
Čím víc tuhle část odkládám, tím méně se mi chce ji psát. Přitom vím, že je pravděpodobně nejdůležitější z těch všech, které jsem o koronaviru dosud napsala.
Od posledního dílu mého seriálu o koronaviru, věnovaného Doktorovi Li Wenliangovi, který v prosinci 2019 v Číně jako první s 8 kolegy upozornil na sérii podivných úmrtí při zvláštních zápalech plic, se v Česku naštěstí mnohé změnilo.
Už během prosince 2019 si mladý čínský oční lékař Li Wenliang (34 let) spolu s kolegy v nemocnici všimli nárůstu podivných komplikací u „zápalů plic“, které postihovaly především starší osoby.
Tahle nemoc lidstvu dává drsnou lekci. Zatímco totiž dost lidí spokojeně jedlo dortík u kávy v bezpečných nezasažených částech světa a vedli kavárenské či hospodské řeči o tom, že to sem z Asie nikdy nepřijde.
„Co všichni blbnou? Koukli jste se do statistik, vás se to netýká, s největší pravděpodobností vás to nezabije, tak vás to nezajímá, pohoda, klídek…“ To je velmi častý místní postoj.
To, že se českým odborníkům povedlo zmást veřejnost a namluvit jí, že se jedná o nepříliš závažné respirační onemocnění, nás může zbytečně stát více ztrát na životech v ohrožených věkových a demografických skupinách (dlouhodobě nemocní, starší osoby, oslabení nebo jedinci, kteří o svých zdravotních problémech v tuto chvíli ani nemusí vědět.) Bagatelizací nemoci na "jetojenchřipku" se českým odborníkům povedlo odvrátit pozornost zcela od podstaty závažného problému a bude nyní velmi těžké lidem vysvětlit, aby koronavirus nepodceňovali a dodržovali striktně zásadní opatření (karanténa, odstup od lidí, hygienická opatření) a to je – kromě příliš dlouhého čekání v nečinnosti, které vyústilo v totální nepřipravenost a nedostatek ochranných pomůcek pro lékaře v ČR - asi největší chyba, které se místní autority dopouštějí.