Tahle nemoc lidstvu dává drsnou lekci. Zatímco totiž dost lidí spokojeně jedlo dortík u kávy v bezpečných nezasažených částech světa a vedli kavárenské či hospodské řeči o tom, že to sem z Asie nikdy nepřijde.

Rasismus a předsudky

Debatovali o nějakých vzdálených špinavých Číňanech, kteří jedí netopýry jako na běžícím páse a vzápětí si domů odnášeli vynikající místní čínu v krabičce, fantazírovali o jakýchsi jiných, méně odolných, asijských genech a špatných hygienických návycích, svět promarnil šanci se bez rasistických předsudků pozorně dívat a poučit se z chyb, které Čína v počátcích nové a neznámé nemoci dělala. Už velmi záhy totiž pozorný divák mohl zjistit, že to není nějaká chvilková legrace. A že není velká šance, aby se tahle nemoc nešířila a nezabíjela mimo území a hranice. Nadutost a předsudky nafoukaných obyvatel rozvinutých zemí nás budou stát dost.

Naštěstí se vždycky najde dost těch, kterým to nedá, oči nezavřou a dívají se pozorně, i když to není příjemná podívaná. Škoda, že mezi těmito lidmi nebylo více českých odborníků, kteří již několik týdnů evidentně bez znalosti skutečné závažnosti situace pronášejí moudra o tom, jak je to nafouknutá bublina, zbytečná hysterie a že je to jen jakási nezávažná rýmičko/chřipička a ať laskavě neblázníme. Oháněli se statistikou smrtnosti chřipky, která již nyní dle dat WHO zaostává… Koronavir má aktuálně podle WHO smrtnost 3,4, procenta, chřipka kolem 1 procenta.

Můžete si přečíst zde:

WHO says coronavirus death rate is 3.4% globally, higher than previously thought

Izrael: jsme uprostřed nejhorší epidemie za posledních 100 let

Trochu mě překvapilo, že místní odborníky nezarazilo ani prohlášení Izraelského premiéra Benjamina Netanyahu, že jsme uprostřed nejhorší epidemie za posledních 100 let. Kdo pravidelně sleduje Izrael a ví, čím vším si tato země historicky prochází a že je zvyklá na ledacos, chápe, jak výstražně to zní. České odborníky kupodivu nezarazilo, ani když Amerika vyzvala své občany, aby se připravili, protože situace se může zhoršit. Takhle se chovají státy, které nebudí paniku, ale jsou schopny zacházet se svými obyvateli jako s dospělými jedinci. Není to vyvolávání paniky, ale upřímná výzva k přípravě na vážnější situace, které velmi pravděpodobně přijdou.





Pokud lidem měsíc tvrdíte, že o nic nejde a ať zůstanou v klídku, jak jste připraveni na něco, na co se připravit absolutně nejde, těžko se jim pak vysvětluje, proč mají zůstat v přísné karanténě – a to je opravdu největší místní selhání, které se těžko napravuje. Včerejší zoufalá tvrzení premiéra Babiše, že situace: „Je vážná!“ „jde o životy“, protože si konečně všiml, že v Itálii je situace kritická, přichází docela pozdě.

Hra o čas

Ztratili jsme drahocenné dny, dokonce týdny, kdy stát – se znalostí rizik ze zahraničí– měl zdravotníky varovat a usilovně a vážně nemoc studovat, spolupracovat na vybavení nemocnic (desinfekce, ochranné prostředky – respirátory, rukavice, obleky, štíty, ochranné brýle) a ordinací praktických lékařů, recepčních v nemocnici a na urgentních příjmech, kteří teď budou (a již prakticky jsou) první na ráně.

Všechna plošná opatření – omezování cestovního ruchu, přesun, co největšího možného počtu pracujících lidí do režimu home office, omezení návštěv zdravotních zařízení a LDN, desinfekce veřejných prostor, uzavírání škol a universit, rušení hromadných akcí, festivalů, která teď budeme nuceni přijímat, jsou nutná a čím později je učiníme, tím větší problém budeme řešit. Ano, bude to mít zásadní ekonomické dopady, ale k opatřením dojde stejně, jen čím později se to stane, nákaza bude rozšířenější, situace o hodně vážnější a návrat k normálu delší. Hrajeme o čas.

Tahle nemoc je velmi záludná. A nenasedá na jednoduše izolované jednotlivce, které můžeme snadno „odchytit“ a bez potíží sledovat. Trasování zatím dobře nevychází v žádné z postižených zemí. V Německu například skončilo na stovce případů, kdy stejně tahle hnusná chobotnice byla prolezlá všude. Nemoc se šíří nekontrolovaně a nenápadně – i během 14 denní inkubační doby bez příznaků. Nejde ji zastavit, pouze zpomalit, aby těžké případy nezahltily nemocnice, jako se to dělo v Číně a nyní v Jižní Koreji, Itálii v Íránu. A v dalších zemích – Německo a Francie už také zpozorněly.

K tomu, aby plošná omezení a opatření fungovala je naprosto esenciální, aby veřejnost znala rizika a extrémní nakažlivost koronaviru a brala rizika vážně. Již jsem to psala v předchozích dílech – nebezpečí tkví především v tom, že každý z nás nemoc může přenášet, nám samotným ublížit nemusí, ale našim starším a nemocným příbuzným se slabší imunitou, známým ano. Navíc, když se epidemie rozjela do nekontrolovatelných rozměru a nebyla v nemocnicích místa pro akutní případy, v Číně bohužel neumírali jen staří lidé. Statisticky samozřejmě převažovali výrazně starší a nemocní lidé, ale to neznamená, že nemoc vůbec nezabíjí mladé, hodně záleží na kondici, zdravotní situaci a odolnosti imunitního systému každého.

Panika vypadá zcela jinak, je dobře, že jste si nakoupili

V poslední době mám velkou alergii na slovo „panika“ a „hysterie“. Vyhledávání a sdílení informací mimo české prostředí není panika, ani hysterie. Paniku si představuji jako zmatené pobíhání po ulici, křik a vraždění se kvůli poslednímu chlebu. Příprava není panika. Navíc – mezi námi - nákupní horečku vyvolalo nejvíce především oznámení ministra zdravotnictví Vojtěcha, který pro média pravil, že si v Česku dovede představit stejné uzavírání měst do karantény jako v Itálii.

Bylo naprosto logické, že lidé, kteří se dívali na zprávy a viděli vykoupené obchody v Itálii a stejně tak na počátku karantény ve Wuchanu v Číně, vyrazili nakoupit. To, že to někteří přehnali a koupili si valníky mouky, rýže a já nevím čeho všeho vůbec nevadí. Systém to v pohodě přežil. Zboží je zpět. Zásobování je v pořádku. A pokud se situace výrazně zhorší, bude dobře, že v obchodech bude mnohem méně lidí – a tím pádem menší šance se nakazit. V některých zemích doporučují kvůli nákaze držet odstup lidem od sebe 2 metry. To se v obchodech těžko dodržuje. Nákup zásob není žádná česká věc, lidé podobně reagují všude na světě a je to logické a v delším horizontu dokonce rozumné.

Skutečná panika nejspíš vznikne spíše ve chvíli, kdy lidé nebudou připraveni na zhoršující se stav věcí, který bude velmi v rozporu s tím, co poslouchali za uklidňující řeči posledních týdnů.

Maximální ohleduplnost a soudržnost


Tahle nemoc vyžaduje něco, na co nejsme už vůbec zvyklí a to znalost rizika, maximální ohleduplnost, zodpovědnost, soudržnost, společný postup, trpělivost a solidaritu jednotlivce a nesobectví. (Např. mám-li kašel nebo jinou nemoc, nelezu mezi lidi. Limituju návštěvy rizikových oblastí. Myju si ruce, desinfikuju povrchy. Když už jedu z ohrožené oblasti, zůstanu pak doma v karanténě. Vynechám hromadné akce, co to jen jde. Nepodávám lidem dočasně ruku.)

Koronavirus nás nutí – vzhledem k ohroženým skupinám, kde je úmrtnost až 15 procent - promýšlet každou naši akci s ohledem na ostatní, což je něco, co už lidstvo dlouho nemuselo a zřejmě přišel čas, aby se to znovu naučilo. Držme si palce, ať to zvládneme s co nejmenšími ztrátami na životech. Jsme v tomhle průšvihu všichni na téhle planetě společně.

Všechny díly:

Vyšlo 3.3: 2020

Koronavir: nezabíjí strach, ale podceňování, ignorace, bagatelizace a především neinformovanost


Vyšlo 4.3. 2020 Koronavir část 2: Děláte to pro vašeho dědečka, babičku a všechny dlouhodobě nemocné


Vyšlo 7.3. 2020 Koronavirus část 3. V tomhle průšvihu jsme všichni společně

Vyšlo 8.3. 2020 Koronavirus 4. díl: Důležitý příběh Doktora Li Wenlianga

Vyšlo 11.3. 2020 Koronavirus 5. Díl: Opatření, ekonomické dopady a solidarita

Vyšlo 12.3. 2020 Koronavirus 6. díl: Plná krematoria a cenzura, aneb co se dělo v Číně v lednu a únoru


Vyšlo 17.3. 2020 Koronavirus 7. díl: Čína, Itálie, Francie, Španělsko a riskantní hra Britů, Němců a Švýcarů.

Vyšlo 28.1. 2020 Jak se vyznat v informacích o koronaviru? Známý v Číně mi popsal aktuální situaci.