„Mám pro tebe téma, to se ti bude líbit!“ Napsala mi před pár dny moje editorka. „Ozval se mi chlapík z Texasu. Na konci února našel na zahradě takovou divnou kouli, vypadá to, že by to mohl být šrot z čínské rakety. Spoj se s ním a dejte něco dohromady!“



Zněla opravdu nadšeně a ono taky bylo proč – pravděpodobnost, že najdete na zahradě pozůstatek družice nebo pohonného stupně rakety, který přežil zpětný průlet atmosférou, je podstatně menší, než že vyhrajete v loterii.

A tak jsem se do toho dala. „Ahoj, já jsem Dean, nechci z toho dělat senzaci, ale fakt by mě zajímalo, co to je,“ Dean začal opatrně, ale zároveň mi hned vysvětlit, že pokud jde o vesmírný šrot, není žádný začátečník. Přeci jen, žije ve východním Texasu, oblasti, na kterou před deseti lety pršely trosky havarovaného raketoplánu Columbia. A potom to vzal hezky popořadě.

Dean bydlí na čtyřiceti akrové farmě kousek od městečka Buna. Bylo to někdy v druhé polovině února, kdy si poprvé všiml, že uprostřed kravské pastivny před jeho domem leží jakýsi zvláštní předmět. Nejdřív mu něvěnoval moc pozornosti. Na pastvině se často válely hračky, které po okolí rozházeli jeho neteře a synovci. Na konec se ale přeci jen rozhodl, že po nich uklidí. Zastavil opodál se svým pick-upem a nedůvěřivě si předmět prohlížel. Hnědá kovová koule možná z dálky připomínala míč, z blízka bylo ale jasné, že jde o něco úplně jiného. V průměru to mělo asi 35 centimetrů a nepřipomínalo to nic, s čím kdy přišel do styku. „Jak se to tady proboha vzalo?“ myslel si.



„Ten předmět mě zaujal na první pohled,“ vzpomíná Dean. „Na jedné straně byl jakoby roztavený, ale nepřišlo mi, že to mohl někdo udělat letlampou nebo něčím podobným. Když zahřátý kov vychladne, tak má vždy trochu jiný vzhled. Tady to vypadalo, jako by byl rozfoukaný kolem dokola té koule. Spíš, jakoby k tomu došlo při nějaké události, než úsilím člověka.“

Dean pracuje jako elektrikář. I když nemá formální vzdělání, přiznává, že léta práce v technickém úseku velké chemické továrny mu dala docela hodně vědomostí o chování materiálů i metalurgii. „Nevím, kolik lidí by si těhle věcí všimlo. Několik známých mi řeklo, že by tu věc prostě zahodili.“

Deanovi to ale nedalo. Připouští, že myšlenka na kosmický odpad se mu mihla hlavou docela brzo, hned ji ale zapudil. To by byla moc velká náhoda... Ale co to tedy může být? Ta koule byla na svou velikost podezřele lehká. Zátka, která jí na jedné straně uzavírala byla nezvykle malá, jakoby měla šetřit hmotnost. „Pak jsem si všiml něčeho, co moje myšlenky vrátilo ke kosmickému průmyslu. Zástrčka a zátka, která uzavírala otvor v té kouli byly obě dvakrát provrtané a zajištěné bezpečnostním drátem!“



„Kosmický balón“ hodil na korbu pick-upu a vrátil se domů. Po zbytek dne ale tu divnou věc nedokázal pustit z hlavy. Večer se proto rozhodl zavolat kamaráda, který, jak Dean říká, „má větší zkušenost s letadly než já.“ Dohromady dospěli k názoru, že nejlepší bude zjistit, jaké to má chemické složení.

To neměl být problém, v laboratořích Deanova zaměstnavatele bylo hned několik přístrojů určených přesně k tomu. Druhý den tedy vzal Dean kouli sebou do práce a odnesl od laboratoře. „Vždycky to trvá několik vteřin, než mašina ukáže výsledek. Když se to konečně objevilo, tak na to laborant zůstal divně koukat a říká „Co je to sakra Ti?“ Stálo tam: Ti 91.25%, V 4.70%, Si 2.05%, Fe 0.098%, Zn. 0.015%, Mo 0.013%,” vzpomíná Dean. Lehký, odolný, ale taky drahý titan se nejčastěji používá právě v kosmickém průmyslu. Rozhodl se to pořádně prověřit.

Nakonec narazil na webovou stránku kosmického nadšence Paula Maleyho a společně kontaktovali odborníky z NASA a Aerospace Corporation. Otázka, kdy přesně Dean titanový balón na své pastvině viděl porpvé, se dostala do popředí. Věděl na sto procent, že ho sebral 28. února, ale jak dlouho to tam leželo předtím, to si jistý nebyl.

„Řekl jsem Paulovi, že to mohlo být někdy kolem 20., co jsem si toho všiml poprvé. Myslím, že to tam mohlo být tak týden, než jsem to zvedl. Ale nejsem si jistý. Ptal jsem se i své ženy a sousedů. Všichni říkají: „Možná den, možná týden.“ Jen ty hloupé krávy neříkají nic.“



A tady se v příběhu objevují první otazníky. Když se v jeho emailové schránce objevila zpráva od inženýra z Aerospace Corporation, Dean nadšením skoro nedýchal. 27. Února se přesně nad touto oblastí pohybovala část čínské rakety CZ-4B, která se právě vracela do atmosféry. Pokud byl předmět skutečně z kosmu, tohle byl jeho nejpravděpodobnější zdroj. Jeden by řekl – dobrá zpráva, ale Dean se rozhodl být k sobě upřímný. Byl přesvědčený, že ten balón tam ležel víc než jeden den. Šálila ho snad paměť?

Nedlouho poté objevil podoubnou kouli na svém pozemku i soused a celá kauza se dostala do lokálních médií. Dean z toho nebyl zrovna nadšen. Radši než vytvářet senzaci ve stylu „přistání mimozemšťanů,“ chtěl by se dozvědět, odkud se ta věc vzala. Koneckonců, od někud být musí. K Deanovu zklamání americká NASA zájem o předmět nevyjádřila. Podle mezinárodních úmluv patří kosmické smetí státu, který ho vystřelil na oběžnou dráhu a mělo by být majiteli vráceno. Jenže kým a komu vlastně? Ještě zůstává spousta otázek a my doufáme spolu s Deanem, že se nám na ně podaří najít odpovědi.

A co byste dělali vy, kdyby Vám na zahradě přistál kus vesmírného šrotu. Šance mizivá, ale občas se to stane.

Napsáno pro Space Safety Magazine ve spolupráci s Deanem Gentzem a Merryl Azriel.