V českých podmínkách, kde je skutečně velkých komerčních projektů jako šafránu, se vesměs hvězdy přitáhnou samy. Příkladem je Studio Dva (stejně jako divadlo Kalich, projekty agentury GoJa a mnohé další). Není výjimkou, že se například na muzikálové role pořádají konkurzy i mezi hvězdami. Zde se střídají s nastudovanou ústřední písní postav z daného kusu známá jména, především držitelů slavíků a defilé dalších zájemců zvučných jmen.

Stručně řečeno, konkurzem u nás zpravidla nemusí procházet Lucie Bílá, neboť má vlastní divadlo, a pár dalších vyvolených. V komerčních divadelních inscenacích je poměrně široká nabídka ze strany zájezdových souborů, které hledají institucionální zastřešení, a proto o získání kýžené hvězdy či kusu v Čechách rozhoduje zpravidla jediné – peníze.

Hvězdy, o které by stála Broadway, mívají na svých kontech větší sumy peněz, než je rozpočet divadelních producentů na jednu inscenaci. To, že dostanou náležité finanční ohodnocení, je samozřejmostí, která většinu hvězd ze židle nezvedne. Navíc jsou převážně v postavení, které si u nás držel Karel Gott. Pracují zejména na svých projektech. Výsledné obsazení té které inscenace v sobě ukrývá často zdlouhavé a dobře promyšlené námluvy (v příkladu druhém z Addams Family) či skutečný lov (v příkladu prvním ze Seminar).

Theresa Rebeck, autorka hry Seminar, od roku 2009 uháněla Alana Rickmana, aby hrál hlavní postavu Leonarda. Dobře věděla, že dostat Alana na divadelní prkna je už téměř nemožná věc, a tak mu pouze ze známosti poslala text hry. Dva roky před samotným uskutečněním inscenace na Broadwayi. Herce, který se rozhodl již nepřijímat divadelní výzvy a věnovat se pouze filmu, chytře požádala pouze o „zpětnou vazbu“ od profesionála. Rickman jí v odpovědi vrátil proškrtaný a opoznámkovaný text. Nekompromisně škrtal to, co mu jako herci připadalo jaksi zbytečné. S dodatkem, že méně je více. Zejména tehdy, když se to dá zahrát, a tudíž se to nemusí popisovat jako v literatuře. Rok poté ho autorka pozvala na veřejné čtení své hry. Souhlasil s jednorázovým vystoupením, ale zdůrazňoval, že i na pouhé veřejné čtení je na postavu Leonarda příliš starý. Při zmiňovaném vystoupení došlo ke klíčovému momentu, který ho prý vnitřně zasáhl a způsobil, že se herec o rok později ocitnul s touto hrou až na prknech broadwayského Golden Theatre. Theresa Rebeck totiž v závěru hry vložila do úst Leonardovi repliku, která byla v podstatě zpětnou vazbou a poděkováním za Rickmanovu dramaturgickou spolupráci na její hře: „It really is the only way to learn anything about writing, to have a decent editor go through it word by word for you. Help you see what it is, what you meant. What you didn’t even know you meant.“

Jiné namlouvání hvězdy použili producenti muzikálu Addams Family na Brooke Shields. Když jí chtěli nabídnout roli Morticie, chytře s tím počkali až na „přeobsazování“ této postavy. (Přeobsazení hlavních rolí po několika týdnech po premiéře je běžným jevem velkých komerčních trháků, které zpravidla znovu zvedne divácký zájem a způsobí kýžený přílivový útok na pokladny. Do úspěšného kusu je pak také mnohem snazší získat hvězdu, která by do nejistého zkoušení nešla.) Brooke Shields, která je u nás známá pouze jako dívka, jejíž zadek bulvární časopisy v devadesátých letech označily za nejvíc sexy na planetě, je ve skutečnosti broadwayskou muzikálovou hvězdou první velikosti. Za jejím skutečným pozadím stojí maminka toužící mít z dcerky velkou hvězdu, a tak namísto dětství získala Brooke trénink cvičené opice, která dnes hravě dokáže vše, čeho je v muzikálu nezbytně třeba. Ale tím se také stalo, že Brooke bytostně nesnáší zkoušení. Nejraději pracuje česky řečeno „na Vojana“. Doma se připraví, a pak to přijde vystřihnout tak, že zírají nejen diváci, ale i kolegové. Producenti muzikálu Addams Family při lovu na Brooke zkrátka jen chytře odhalili, že herečka dává přednost „přeobsazení“ před prvním nastudováním. V přeobsazení v minulosti Brooke Shields nastoupila do rolí Roxie Hart (Chicago), Sally Bowles (Kabaret), Rizzo (Pomáda), Ruth (Wonderful Town) a dalších.

V případě Brooke Shields se nabízejí ještě jiná vysvětlení, která tuto tezi podporují. Zkoušení trvá několik týdnů, kdy se hledá s celým týmem inscenátorů výsledná podoba daného kusu. Celé toto mnohdy strastiplné hledání se děje ze strany herců zdarma. Může tedy být jednodušší cestou zkrátka nehledat na zkouškách a pouze vytvořit vlastní nadstavbu na již vystavěné postavě. Dalším důležitým momentem v rozhodování je jistě stanovisko vlivné broadwayské kritiky. Mohlo by se snadno stát, že by Brooke zkoušela několik týdnů inscenaci, na niž by vyšla negativní kritika, a muzikál by následně stáhli. Takový risk nemá hvězda jejích kvalit zapotřebí, a tak naskakuje do rozjetých vlaků úspěšných muzikálových inscenací. V neposlední řadě je tu ještě jeden argument. Největší módou v současném herectví je „točit se“.

Tedy v žádném případě se neškatulkovat, a naopak se nechat vidět v co nejrozdílnějších rolích. Proto Brooke Shields po Roxie Hart z Chicaga sáhne po Sally Bowles. Proto můžeme typicky charakterního herce Alana Rickmana sledovat ve filmu jednou jako mimozemšťana, pak čaroděje, předtím anděla atd. Nejlepší představu získáme, vybaví-li se nám plejáda různorodých postav, které vytvořil Johny Depp nebo úřadující velmistr této herecké disciplíny Sean Penn s přezdívkou „pan nepředvídatelný“, u něhož nikdo netuší, v jaké nové stylizaci se nám příště představí. Jediné jisté u něj je, že to nebude žádná z těch, které jsme už viděli. Z takového rozpoložení je pak také pochopitelný komentář Samuela Lee Jacksona (divadelně nezkušeného herce), který plakal štěstím, když mu konečně po rolích ve škatulce nájemného zabijáka z Pulp fiction nabídli ztvárnit na Broadwayi naprosto protikladnou postavu Martina Luthera Kinga.


Z příkladů je myslím jasně srozumitelné, že dostat velkou hereckou hvězdu na prkna divadelní Mekky je z mnoha důvodů povětšinou zatraceně těžká práce, plná diplomatických tahů a pomalého spřádání pavučin, a že obecný předpoklad velkého balíku peněz je často tou nejhloupější návnadou.

Z cyklu: Konečně plním slib a začínám zveřejňovat pětiletý výzkum podmínek k herectví.Cílem těchto příspěvků je trochu demytizovat broadwayskou scénu a americké herectví v očích českého zájemce pomocí některých základních, ale u nás stále nepříliš obecně rozšířených informací.